v životě národním, žádá-li po vesnické povídce, aby aspoň naznačovala, jak by bylo lze odstraniti zlo, jež ničí duchové i tělesné zdraví lidu selského.

Kritický realismus zůstává základem prací Jakubcových také v oblasti lidového podání. Nejpodrobněji a nejdéle se zabývá lidovou písní, jak svědčí nejen jeho rozsáhlé práce o romantickém básnictví, ale i drobnější stati folkloristické. Po léta studoval tak řeč. píseň znárodnělou, sebral rozsáhlý materiál, ale až dosud nepodal výsledků soubornějších, vedle toho si však také všímal skládání špalíčkových, spolu se svým bratrem p. Aloisem Jakubcem zapisoval písně atd. Považuje píseň lidovou nejen za umělecký výtvor, ale i za dokument sociologický a proto s Otakarem Hostinským žádá po sběratelích, aby zaznamenávali také písně „pokažené", skládání jarmareční atd., zejména však, aby nic neměnili a podávali písně vskutku tak, jak se v lidu zpívají. Jakubec se těmito požadavky řadí k badatelům, kteří podrobili naše lidové podání pronikavému rozboru, přihlížejíce při tom hlavně ke vzájemným vztahům mezi literaturou a tradicí. Zásady, jimiž se řídili u nás J. Polívka, V. Tille, J. Máchal a j. v oboru lidové prózy, zůstávají také východiskem studií Jakubcových. Proto nemohl souhlasiti s vydavatelskou praksí Frant. Bartoše a projevil své mínění v kritickém posudku9) o známé, velmi cenné knize Bartošově „Sto lidových písní českoslovanských" (1904). František Bartoš, nejvýznačnější představitel přechodného období v dějinách našeho národpisu, zůstával věren svému přesvědčení, že lidová píseň má poslání výchovné a že má zušlechťovati pokažený vkus — proto posuzoval sebranou látku především podle měřítka estetického. Jakubcův posudek nesouhlasí právě s opravami, jež Bartoš provedl také v knížce „Sto lidových písní českoslov." „z důvodů estetických", obrací se proti tomu, že vydavatel někde původní tekst nahradil vlastní konjekturou, a označuje za chybu metodickou, pokládá-li vydavatel místo, jež se mu nelíbí, za pozdější vložky.

Z vlastních studií Jakubec podal některé ukázky na př. v Čes. Lidu (V, 1896), kdež vydal špalíčkové skládání o Faustovi, důležitý doklad o tom, jakými cestami faustovská tradice pronikala do vrstev lidových; v publikaci „Národ legiím" (r. 1920/21, str. 60 nsľ.) otiskl stať „Protirevoluční a válečné veršované skladby za válek francouzských", v níž analysuje protirevo-luční literaturu písmáckou, válečné skladby V. Nejedlého, M. Zd. Poláka, V. AI. Svobody, jakož i „Píseň pro Český vojenský výbor" (z r. 1800), až dosud neznámou, patrně práci F. M. Pelcla, jemuž snad pomáhal Jan Nejedlý.

V oboru lidové písně Jakubec pracuje po' léta také organisačně. Byl jmenován členem Českého pracovního výboru pro lidovou píseň, který byl založen r. 1906, a řídil sbírání našich písní v Čechách pro veliké vydání souborné („Das Volkslied in Österreich), jež mělo shrnouti písňové bohatství všech národů v rakouské polovici bývalé monarchie. Prof. Jakubec spolu s prof. V. J. Duškem měli za úkol