sáhly program zasahoval do všech oborů a soustřeďoval se hlavně na práce o národopisné encyklopedii. Vedle obšírného nástinu dra Em. Kováře také prof. Jakubec podal návrh (r. 1902) programu tohoto předůležitého díla souborného, v němž v podstatě zachovával základní pojetí dra Kováře, ale provedl jiné rozdělení látky, kterou mělo ob-sáhnouti 25 svazků.7) Po celá desetiletí prof. Jakubec zůstává členem rady Národop. společnosti, jíž prokazuje podnes vzácné služby svým hlubokým věděnim, rozsáhlými styky společenskými, organisačním důmyslem i nevšední obětavostí.

Vůdčí myšlenky o významu studií národopisných, jakož i o správném postupu metodickém najdeme ve formulaci poněkud obměněné také v Jakubcových posudcích o beletrii, čerpající náměty ze života lidového. Oceňuje v souborné stati8) „Obrázky" V. Mrštíka a soubor črt Jana Herbena „Na dědině", Jakubec má na mysli buditelské poslání této literatury; proto chválí, že spisovatelé dbají pravdivosti, snažíce se vytvářeti obrazy reální, a doufá, že dovedou zjistiti, „kde tu třeba nasaditi páku, čeho se uchopit, aby tento lid povznesl se k větší dokonalosti a uvědomění. Mladší generace zvláště je blízka cíle, protože nezavírá očí též před stinnými stránkami toho lidu." Při tom však Mrštíkově knize vytýká, že nenaznačuje, jak by bylo lze odstraniti předsudky a špatné zvyky, zejména pak kárá skepsi, pokud jde o význam vzdělání pro lid, připomínaje, že Mrštík své pochybnosti přejímá z Tolstého. Knihu Herbenovu přímo označuje za dílo vyrostlé ze snah novodobé lidovědy, „která proti starším snahám nestará se jen o různé přežitky, nýbrž zasahuje hloub ve skutečný nynější život našeho lidu. Chce plné poznání tohoto lidu s jeho dobrými i zlými vlastnostmi, abychom věděli, jak jej povznášeti ke vzdělanosti; poznání to, které by na př. mělo určovati naše politiky v jich politice" (uv. m. str. 79). K sociologickému pojetí slovesnosti se Jakubec hlásí v úvaze „Z české četby lidové" (Naše Doba X, 1902/03). Předmluva, obsahující několik poznámek všeobecných, pokládá za chybu, ponechává-li se četba lidová spekulaci, která dbá jen o zisk hmotný a zaplavuje lidové prostředí knihami sensačními. „Co čte prostý člověk, zůstává zpravidla od povolaných činitelů nekontrolováno — divný to příznak doby, která jé přeplněna, heslem po umělecké výchově mládeže i lidu" ... „Jen trochu smyslu pro věc a dobré vůle a zejména práce na prospěch člověka prostého" (uv. m. str. 235—36).

Přes hlubokou lásku k lidu Jakubec nesdílel názorů Mrštíkových zabarvených vlivy ruských „národníků", naopak, všude zůstává stoupencem kritického realismu, který neuznává příkrých protiv mezi městem a vesnicí, věda, jak mocně působí na lid selský městská civilisace, monumentální umění a kultivovaná slovesnost, jejichž vlivy 'Se najdou ve výtvarné i slovesné tradici lidové. Naproti tomu jest však také Jakubec blízký ruskému pojetí literatury a její funkce