získal zásluhy mnohostranné. Byl členem výboru výkonného, instalačního, odboru zvykoslovného atd. Jako člen krajinského subkomi-tétu instalačního navštěvoval také četné výstavy krajinské a podával o nich zprávy, jak svědčí na př. referáty o národopisných výstavkách v Lomnici u Jičína, v Nové Pace, v Kostelci nad Orlicí, v Rychnově nad Kněžnou, v Sobótce, na Mělníce atd. atd.2) Pečoval o účelnou a názornou exposici literatury české, jak svědčí stať „Česká literatura na příští výstavě národopisné" (Věstník Národop. výst, česko-slov. 1894, str. 107—109), a kromě toho řídil oddělení tak řečené kvalitativní, měl na starosti výstavní čítárnu a uspořádal výstavky speciální, věnované slovesnému dílu Frant. Palackého, J. Jungmanna, K. Havlíčka, J. Kollára, J. Nerudy, K. J. Erbena a V. Hálka. Do souborného díla „Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895" Jakubec přispěl úhrnnou úvahou o krajinských výstavkách a kromě toho v kapitele „Význam Národopisné výstavy českoslovanské" ocenil s hlediska kulturního i sociologického osvetový i národně politický dosah výstavy.3) Prodlením prací přípravných dobře poznal nejen ráz sbírek, ale i způsob instalace a proto mohl posouditi výstavu nestranně a věcně. Cizinu informovalo 15 feuilletonů Jakubcových v časopise „Politik",4) pracovníkům domácím podávala důkladné poučení kritická stať „N á-rodopisná výstava českoslovanská" (Naše Doba r. II, 1894—95; r. III, 1895—96),5) která tvoří samostatnou studii. Sociolog směru Masarykova se projevuje zejména v úvahách, zdůrazňujících, že výstava měla více přihlížeti k všední práci našeho lidu vesnického, jakož i k jeho průměrné úrovni životní, která mnohem výstižněji zobrazuje život na vsi. než sváteční chvíle výročních obřadů, slavností atd. Naznačiv, co na výstavě chybělo, Jakubec vlastně podává program další práce národopisné, sběratelské i kritické, žádaje sociologické prohloubení, jakož i postup od statického popisu k výkladu historickému i etnologickému.

Po výstavě nastala tuhá práce organisační, poněvadž šlo o to, vytvořiti národopisné museum a rozvíjeti činnost Národopisné společnosti. Jakubec se zúčastnil práce ve Společnosti jako jednatel, místopředseda i předseda, jako člen komise publikační, zemědělské a především jako referent pro oddělení zemědělské retrospektivy, poněvadž svou obětavou činností vybudoval základy, na nichž se dále rozvíjí zemědělské musejnictví.6) Jako předseda Národop. společnosti prof. Jakubec řídil jednání se Zemskou správou a dovedl je к zdárnému konci: r. 1922 se Národopisné museum stalo ústavem zemským a bylo spojeno s Národním museem. Tím byla Národop. společnost zbavena těžkého břemene a mohla se věnovati činnosti publikační, jejíž ob-