str. 77
Což již není léku víc nalézti,
není, by mi vrátil slunko jasné,
slunko milé, .........štěstí?
Čili mi již věčně, věčně zhasne
a já ve tmách bídné živobytí,
v sklepích musím jako vrah prochvíti?"
Takto Bohdan v těžké své nemoci
takto oupí dlouhou, smutnou nocí.
A žádný jej, žádný víc neslyší,
kdo by podal nadějné útěchy;
věrný sluha, tři synové slyší,
a ti stojí zasmušilí, tiši,
k bohům jenom ssílajíce vzdechy.
Již po třetí vrátila se Vesna,
Bohdan co žalostné dny počítá;
tiše kvítko vzbudilo se ze sna,
jemu pomoc žádná nevykvítá.
Vyšli posli daleko, široko,
dary veliké přislibujíce:
přišli muži myslící hluboko,
a odešli, hlavy své klopíce.
Kravic nejbujnějších zástup celý
obětován bohům na úbočí;
k bohům, spásám, mnohé prosby zněly —
darmo! bozi hlasů neslyšeli,
a Bohdana stále mučí oči.
A jak Bohdan uzří světlo denní,
a jak slunko milé naň zasvítí
................roznítí
a on muší znovu do vězení.
,,Ó tak nyní zhasni moje zření,
jiskro jedovatá v šedé hlavě,
neblažící, jen pálící žhavě!
Pojdi hmyze zlý! Svou vlastní pěstí
tebe z lebky staré chci vymésti!
A kdy bozi pomoci nemohou,
zašlápnu tě já svou vlastní nohou
a potlačím........v smíchu bolesti.
Lepší tvrdý kámen v jamky duté,
nežli bez naděje strasti kruté:
ať mi více slunko nezasvítí —
bude vetché oudy přece hříti."
Ticho, vládce, ticho! Nesluší ti
vzpurná slova, šedať tvoje brada,
a hluboká bohů věčných rada.
Bohy vzývej, v bohy spásy doufej.
|
Ve v. 5 m. jasný c h pův. s k v ě 1 ý c h, • ve v. 19 v rkp. p o 1 a b í, ve v. 34 v rkp. shasne, ve v. 42 m. zasmušilí pův. zarmouceni, ve v. 46 v rkp.
|
|
