str. 76
Podle něho nerozdílní
jeho druzi k službě pilní:
dobrý to nůž ocelový,
[ .. ] ostrý s obé strany,
a kyj těžký, jabloňový,
od kořene uřezaný.
Na oceli skvrny rezu
jakby po krvi památka,
na kyji se pak zářezů
rovná, dlouhá táhne řádka.
Co ty skvrny znamenají,
čili krev to jen zvířecí ?
Jaké divné — divné věci
ty zářezy v sobě tají?
@
[Musejní zlomek o Bohdanu, polabském vládci – B.]
I.
Pod Bohdana rozloženým hradem,
to Bohdana polabského vládce,
vadne jabloň přerozkošným sadem,
v plném květu byvší ještě v krátce.
Bílý hrad a síla jasných bání,
sloupy mramor, síně zlatoskvělé,
tamo ale místo radování
ticho mrtvé — pusté stopy žele. —
Co umlklo to švitorné ptáče?
Co naslouchá v sadě na okénku?
Slyš to sade, širý sade venku:
tamo Bohdan, Bohdan vládce pláče.
Jedna síně, mramorová síně,
do ní dveře, okno otvor malý,
otvor malý hrubá rouška halí,
pusto, smutno jako v země klíně,
jako v země klíně, vlhkém hrobě,
tamo sedí .............slabý,
Bohdan mocný, vládce na Polabí,
kina bohům, osudu a sobě.
„Co mi plátno, že se mile šatí. .
sad i louka nyní novým jarem?
Pro mne jenom noc, noc [výra] platí,
v nížto jaro s květy jeho zmarem.
Co mi plátno, že u záři zlaté
plane venku ten blankyt nebeský?
Nenávidím já ty radostné blesky,
pro mne slunce zvíře jedovaté.
Pramenové zlí vší mé bolesti,
oči mé, ach, oči mé nešťastné!
|
|
|
