str. 75
tvůrčím problémem zavrhlo sice vzdorné, titanské pojetí násilníckeho otcovraha, ale nespokojilo se také prostou lidovou pověstí ani zpěvnou baladou pro lid s pekelnickými reminiscencemi na záhrobní romantiku „Svatebních košil". Záhořovská látka, kde motiv provinění se ztrácí v křesťanské symbolice očistného vykoupení, žádala si legendárního umocnění básnickým slovem. Erbenův jemný smysl umělecký se nemýlil.
Příklad, jejž skýtá „Záhořovo lože", mohl by prospěti při slohovém rozboru ostatní baladiky K. J. Erbena, tak mohutně jednolité ve skladebném celku „Kytice", tak osobité a jedinečné v základním prožívání osudu v každé ze svých dvanácti balad.21)
[Musejní zlomek Zahoře — Z2.]
[........]
Ve krajině lesní, pusté,
kudy sledu neviděti,
muže vidím u tmě husté
sedícího ve doupěti.
Medvědí zahalen koží,
nohy křížem podepřené,
tiše sedí na kameni
své stolici a svém loži.
Přes železné ramen svaly
vlasy černé — havranové,
vous — do pásu sahající;
ostré větve je česaly
a jehličí modřínové. —
Kruté deště snědých lící
rok co rok již umývaly.
Ale oko — ha, to oko
temným ohněm šlehající.
A to čelo zachmuřeno —
[....................
....................]
Kdo pronikl tak hluboko?
|
A kdo jeho tak provází,
na odmene mu neschází,
neb na noži se stran obú.
|
21) Neznámé nikopisné zlomky Erbenovy otiskuji s laskavým svolením správního výboru Nár. musea. Řediteli Zem. archivu v Brně, sp. univ. prof. dru Fr. Hrubému, děkuji za účinnou podporu, jíž se mně dostalo při studiu v brněnském archivu.
Tečkované verše v hranatých závorkách I .... ] jsou nečitelné. Ve v. 2 m. sledu pův. s t e z k y, ve v. 14 v irkp. s m ě d ý c h, ve v. 22 v rkp. podlé. Za v. 27 vlož škrtnuté tři verše:
@BAS@
A kdo jeho tak provází,
na odmene mu neschází,
neb na noži se stran obú.
@
|
|
