O úkolech národopisného oddělení Národního musea.

Jestliže se v té věci ujímám slova, činím tak proto, že jako několikaletý jednatel poznal jsem dobře jeho vnitřní život, že otázka museí po leta mne zajímala a nepřestal jsem ji sledovati a studovati při návštěvách museí evropských i mimoevropských, a posléze, že jako profesor národopisu jsem si vědom, jakého významu, jakou pomůckou může býti dobře vedené národopisné oddělení, a jak obě instituce, stolice národopisu na universitě a museum, mohou, ba mají pracovati ruku v ruce.

Vznik bývalého Národopisného musea českoslovanského byl provázen okolnostmi nad jiné příznivými. Zrodilo se z nezapomenutelné Národopisné výstavy československé a jeho prvním pěstounem byl profesor Niederle. Sotva by bylo možno si přáti více. Ale brzy tato šťastná hvězda musea zašla a vystoupily těžké chmury, vážné překážky a nesnáze; z nich dvě největší, otázka vhodného definitivního umístění sbírek a pak zvláště těžká otázka finanční, jež neopustila tento ústav nikdy. Psáti o této potíži, bez nadsázky bídě, jež ovšem za války dostoupila vrcholu, je velmi smutná kapitola, jež byla by ozářena jen velkou obětavostí všech, kdo stáli kol musea, posledním zřízencem počínaje a předsedou Společnosti konče.

A přec i v této době na okamžik se zdálo, že bude možno i od-straniti peněžní potíže, i hlavně změniti netušeným způsobem do základů ideový charakter musea. Byla to velká všeslovanská výstava, jež za vydatné pomoci ruské měla býti uspořádána v Praze a jejíž důležitou částí měla býti velká výstava národopisná. Organisací této výstavy byl pověřen prof. Niederle, a ten mně svěřil vypracování podrobného plánu ústředního národopisného musea všeslovanského. Oba programy vyšly tiskem pod názvem Dr. Lubor Niederle ą Dr. Karel Chotek, Projekt Slovanské výstavy národopisné. Praha 1912.

Je přirozené, že jsem pevně počítal s tím, že značná část sbírek po výstavě zůstane v Praze a že u Národopisného musea českoslovanského vznikne velké oddělení srovnávací, slovanské. Tyto plány vedly mne ovšem k otázce budoucího realisování tohoto velkého musea. Vycházel jsem z těchto předpokladů: nejvhodnějším je dosavadní museum národopisné, jak svou neobyčejně ladnou budovou, tak, centrální městskou polohou a krásným prostředím a okolím. Za starou budovou měla býti postavena jednoduchá budova odpovídající moderním potřebám musejním. Přimykala by se těsně na zeď, jež odděluje zahradu Kinských od zahrady bývalého ústavu hluchoněmých; svou siluetou tvořila bý klidný rámec starému letohrádku a částečně zakryla by nepěkný pohled na nevlídnou a nevkusnou Stavbu ústavu. Nevelké prostranství mezi starou a novou budovou mělo býti proměněno ve venkovské zahrádky. Museální využití této nové situace bylo by pak toto: Staré museum v přízemí mělo by