Při tom tato výstavní část nutně se vyznačuje jakousi stabilitou. Sbírky jednou takto vystavené zůstávají nezměněné, poněvadž sotva je možno očekávati nějakých nových větších objevů v tomto směru.

Druhou částí musea je onen vnitřní život, laikům neznámý, zato však tím více vyhledávaný odborníky. Jeho program dán je programem vědy národopisné a jeho rozsah je dán rozsahem studia svých úředníků. Jak jsem řekl, nemá býti důležitější otázky v národopise československém, aby národopisné oddělení nemohlo óáti v ní cenných pokynů nebo nutného materiálu. Zde bude nutno mnoho do-plňovati. Ale ani tu nedoporučovala by se práce překotná. Prvním krokem k reorganisaci v této části bylo by přesné zjištění veškerého materiálu, jímž oddělení jako vědeckou pomůckou studia národopisného disponuje. Nemám na mysli zjištění katalogisační (to je bezesporně vzorně předcházejícím ředitelem obstaráno). Mám na mysli názorné předvedení kartografické, kde jeden pohled na mapu československé oblasti mne poučí, jak, pro které kraje a jakým materiálem a pro které otázky může oddělení býti vědeckému badání nápomocno. Podobné mapy dal jsem již dříve zakreslovati a mám za to, že se dobře osvědčily. Ale takové jasné předvedení sbírek ukáže nejen co musem má, ale ještě více, co museum nemá. a to je důležité. Mám obavu, že bude na těchto mapách ještě pořád velmi mnoho bílých míst, že bude i po spojení se starými sbírkami Národního musea mnoho oblastí, odkud není v ústředním národopisném museu ničeho, že bude mnoho otázek, pro které nelze čekati v tomto museu dostatečné pomoci. Zde bude nutno doplňovati, pomalu, ale systematicky. Sběrací akcí bude možno zaokrouhliti a uceliti sbírky jenom ve východních částech. Jsou však na štěstí zde na západě, kde toho bude nejvíce třeba, krajinská musea. S jejich spoluprací bude možno dohoniti ještě velmi mnoho, když ne v originálech, tedy v kopiích, fotografiích, kresbách a jiných technikách.

Jak patrno, tuto vnitřní vědeckou práci cením nepoměrně výše než onu výstavní, a kdybych se měl rozhodovati i časově, dával bych jí přednost. Také cizí badatel, jenž v Praze bude především hledati poučení a radu pro studium československého národopisu, rád promine starší metody exposiční, když v náhradu za to dostane se mu spolehlivých a ucelených informací a materiálu pro jeho práci. Při tom, jak znovu opakuji, nejde mi o nějaký revoluční převrat, nýbrž o klidný vývoj, klidnou, cílevědomou práci nové vedoucí síly, jež zná vědecký program národopisný, a co je ještě důležitější, z vlastní zkušenosti zná potřeby vědecky pracujícího národopisce.

Nepříznivými okolnostmi bylo mnoho zmeškáno, aby se v Praze vyvinulo větší, ústřední vědecké oddělení národopisné, ale vidím do věci natolik, že mohu tvrditi, že není zmeškáno tolik, aby to nebylo možno dobrou vůlí a účelnou prací dohoniti.