tuelní význam slavnosti, při které náboženský kult slévá se s magickými úkony, aby se nově započaté práci zaručil zdar. Nejvlastnější a nejdůležitější pokrm prvního dne setí byl však zvláštní obřadní „chléb setby", nad jiné charakteristický pro země severní Evropy, který obyčejně vynikal mimořádnou velikostí a který se uschovával dlouho před dobou setí, někdy již od podzimu neb od vánoc schválně k udanému dni. V den prvého výjezdu v pole se semenem jedli pak z něho rozsévač i domácí á zbytky jeho případně ponechaly se dále až do žní.23) Obdobné bohaté obyčeje s obřadním chlebem setby nalézáme částečně i ve Švédsku, částečně i v severním Rusku a vrátíme se k nim ještě podrobněji později. Zatím jde především o otázku slavností a tu jest třeba dotknouti se dříve obyčejů ruských jinorodců, jejichž ceremoniel vykazuje mnoho zjevů smerodajných pro pochopení slavností setby.

Není bez významu, že jak Tataři jihoruských rovin, tak Mordvíni, povolžští Čeremisi nebo> Votjaci postupují při slavnostech první setby obdobně, i když je dělí daleké vzdálenosti. Jsouť to u nich především slavnosti náboženského rázu, spojené s více méně zřetelně projevenou obětí, které se pořádají celou vesnicí společně, někdy určitý čas před vlastním počátkem práce, někdy ve spojení s vlastním začátkem orání a setí.

Příkladem budiž uvedena slavnost jarního orání a -setí u pokřtěných Tatarů kazanské gubernie, kterou všichni rolníci pořádají společně a společným přispěním. Z každého hospodářství se shromáždí vařivo a za vsí se připraví pro všechny kaše, jíž se všichni hostí, načež přihlížejí koňským dostihům. Téhož dne nebo za týden, bezprostředně před setím, pořádá se pak jiná hostina, rovněž celé vsi společná, po níž hospodáři zapřáhnou v pluhy a vypraví se se semenem na pole, zatím co hospodyně, obsypavše předtím koně moukou, následují se zbytkem hodů na pole za muži. Tu se zorá, oseje a zabrání neširoký j>ruh nivy a pak opět se sj)olečně hoduje, neboť role, určené pro jařiny, jsou rozloženy na téže straně katastru. Na kolnec všichni se vrátí domů a zakončí den opět hostinou, kterou připravili hospodáři oné strany obce, na které se toho roku jařiny sejí. Po slavnosti, po třech asi dnech, anebo tehdy, až nastane příznivý čas, pokračuje se v ostatní práci.24)

Záleží tedy na tom, aby práce byla podle ritu započata ä aby byl dán šťastný začátek se všemi potřebnými obřady, modlitbami, po případě i oběťmi. Oběti a kult různých božstev zvláště zřetelně se prozrazuje u některých uhrofinských národů Ruska, které podnes vyznávají své přírodní náboženství, anebo které přijaly křest před dobou tak nedlouhou, že dosud nezapomněly starých obyčejů. Náboženský ráz jejich „slavnosti orání" je zřejmý a oběti i vzývání božstev projevují se zřetelně buď zvláštními obřady, jež koná kněz na posvátném místě před