mají tyto části své pozemky v nově získaných přídělech. V dobách dřívějších vznikaly u panských dvorů pro zemědělské a lesní děl-nictvo, jemuž byly vykazovány panské pozemky a stavěny domky těsně vedle sebe, aby se ušetřilo co nejvíce půdy. Nyní jsou znakem urbanisace venkovských obcí, které nabývají vzezření městských předměstí s nízkými, těsně vedle sebe stojícími domy, s malými zahrádkami za stavením a kouskem půdy buď u domku či v jiné části katastru.

E. Vesnice poříční či potoční (village en riviere, en ruisseau, village dans la vallée, river or brook-villages) liší se od silničních tím, že koncentračním elementem sídel je tekoucí voda. Při potoku či řece vede buď jedna cesta, přecházejíc často přes mosty i na stranu druhou, nebo oba břehy provázejí cesty po obou stranách řeky. Domy nestojí však výlučně u cesty, nýbrž byly umístěny i mimo ni uprostřed zahrad nebo luk. Leží zpravidla mnohem dále od sebe než u typů silničních a k silnici či řece postaveny jsou bokem. Seskupení budov jednotlivých usedlostí bývá lineární, otevřené, takže netvoří uzavřené dvory. Kde údolí se rozšířilo nebo vznikla křižovatka cest, došlo k vytvoření větších shluků domů, někde i s volným prostranstvím, připomínajícím náves, čímž i uspořádání stavení nabývá jiného rázu. Pozemky jsou zpravidla upraveny v systém křídlový, neboť běh a šíře lánů jsou udávány povahou svahů údolních. Rovnoběžné, stejně široké lány pozemků jsou řídkým zjevem. U poříčních obcí jednokřídlových bývá systém polí jednostranný. Parcelace půdy bývá poměrně malá; jen v „končinách" širokých a dlouhých lánů docházelo často k vnitřní kolo-nisaci a tedy k většímu dělení.

Vesnice poříční protíná často celý katastr. Pozemky táhnou se zpravidla jen za humny, takže usedlosti mají své pozemky (louky, pole, lesy) v jednom prutu jen na jedné straně řeky. Jen rozlehlé louky, mimo obce ležící a pole, vzniklá později z obecních lesů, tvoří samostatné trati, nepravidelně členěné.

F. Návesní osady (village avec une place au centre, przysiółek placowy, središčna vas, villages green) patrně se liší od uvedených obcí, neboť skupiny domů zřejmě tvoří menší nebo větší prostranství, jako ohnisko celé osady — náves. Zde bývá rybník nebo stává kostel, kaple, kříž neb socha, či jen dřevěná zvonička a všechny význačnější budovy a podniky veřejné nebo soukromé. Sem ústí všechna komunikace a zde soustřeďuje se nyní všechen život našich vesnic. V dobách dřívějších sloužila náves, jak se zdá, především zájmům hospodářským, což je patrné i dosud na př. z názvu „Hlavatka", zachovaného pro pojem návsi v obci Hrošce a Bílém Újezdu na Opočensku. Na „Hlavatce" měl každý hospodář vykázaný kus oplocené zahrádky, kde sel semeno řepy „hlavatky" pro sadbu. Též na Plzeňsku (podle sdělení Václava Da-vídka) v obci Lipnici říká se jedné části návsi „hlavatka". Později zanikly a objevují se v podobě malých zahrádek, připojených přímo před stavení jednotlivých usedlostí, jak možno sledovati v josefin-