ském katastru (z r. 1787), kdy v mnohých obcích v kraji hradeckém skoro u každého domu se uvádí „zahrádka" nebo „sádek" na obci. V některých vesnicích zůstal i prostranný, nezastavěný obecní „trávník", který vyplňují jen řady ovocných stromů, lip, kaštanů či jiných ozdobných stromů, seskupených kolem rybníka, potoka či kostela, neb památníků padlým ve světové válce. Ve většině vesnic jsou však návsi buď zčásti nebo úplně zastavěny.

Velmi typické vesnice tohoto druhu jsou na př. na býv. panství náchodském (Babí, Dobrošov, Jizbice, Lipí). Z nich jako příklad uvádím vesnici Jizbici. Je to zřejmě okrouhlíce, pocházející z počátku 15. stol. Běžný pozorovatel považoval by ji za osadu skupinovou (Haufendorf) se sítí cest a uliček. Teprve když bedlivěji sledujeme poměry na vesnici, zejména lokalisujeme-li pomocí historických dokumentů jednotlivé usedlosti podle jejich pozemkového majetku, pak jasně nám vynikne původní půdorys obce, s patrnou návsí, na jejímž okraji leží usedlosti velké a za humny táhnou se málo dělené pozemky, šířící se v nepravidelných prutech polí (na jihovýchodě a jihu) i lesů až k okraji katastru. Platí to (podle stavu z roku 1840) o číslech: 1, 4, 29, 8, 11, 13, 22, 24, 20, 21 a 22. Proti těmto na původní návsi vznikly na „obci", domky zahradníků, chałupniku či domkářů, vystavěné pro členy rodin (nebo přistěhovalce), jimž obec postoupila stavební místo a otec (či také obec) oddělil od svého kus půdy. Historie nás o tom přesvědčuje dokonaleji. Spokojíme-li se (jak jsme nuceni u velké většiny vesnic) teprve daty ze 17. století, pak podle berní rolle (z roku 1654) bylo v této obci 8 sedláků, t. j. rolníků s potahem (o 25—32 korcích polí, počítáno podle výsevku) a 4 zahradníci (bezzemci s kusem zahrady a po 1 krávě). Do prvé poloviny 18. století poměry se zde nezměnily. R. 1757 (tereziánský katastr) bylo zde zase jen 12 usedlostí, ponechaných pravděpodobně beze změny. Rozeznává tu 8 usedlostí o 18—28 korcích 1 věrteli (počítáno již podle plošné míry), 2 döm-káře a 2 zahradníky. Patenty vydávané v 2. pol. 18. stol. o přípustnosti dělení statků velkých projevují se i tu v nápadném zvýšení usedlostí. Josefínský katastr z r. 1787 vykazuje již 24 čísel domovních.33) [Schaller34) udává r. 1790 jen 23 domů.] Pak vlivem vnitřní kolonisace domů přibývá a katastr stabilní (z r. 1840) uvádí již 40 domovních čísel, z nichž bylo 5 sedláků (č. domu 1, 4, 20, 21, 22), 4 půlsedláci (č. 8, 13, 24, 29), 1 chałupnik (č. 11), 29 domkářů (bezzemků) a 1 škola. Palacký35) k r. 1843 udává 42 čísel. Za dalších 37 let přibylo 11 čísel. R. 1880 bylo zde tedy 53 čísel; tento stav vcelku potrval až do r. 1921, kdy vesnice měla 55 čísel, ale 61 bytových stran. Značného vývoje dosáhla v desítiletí posledním,