licitací měřičovi položeno jest v obecních počtech větrnojeníkov-ských ř. 1819 15 zl. „Rychtářovi, starším a obecním dvěma konšelům a 4 sousedům za štrapáci a meškání za 50 dní 30 zl. Dvěma nádeníkům od tahání řetězu při tom měření 5 zl. Pro ty pány do hospody za oběd a trunk piva 12 zl. 33 kr." Tedy měřilo se důkladně. Pozemky méně úrodné nebo blízko dědiny ležící ponechány za pastviny, na kterých slouha pásl dobytek všech.

Louka obecní dána v užívání hospodáři, který vydržuje obecního bejka. Všeobecně jmenuje se „B e j k o v k a".. Také kdysi bývala louka „Kancovka". FJyla-li větší výměra luk, pronajaty jsou zbývající sousedům. B.ejkovka se vyměřovala tak, že dávala průměrně fůru sena.

Obec mívala i několik r y b n ík ů. Zpravidla jeden vždy na návsi, ne tak pro ryby, jako potřeby jiné, pro napájení dobytka, pro hašení, pro husy. U rybníků na návsi „bouchalo" se prádlo, nebyly-Ii k tomu zřízeny zvláštní žlaby.

Obecní pozemky ležící ve vsi a u vsi pronajímala obec po kusech nemajetným. Zde si stavěli domky. Tito domkáři platili za to do obecní pokladny činži. V Jeníkově bylo jich r. 1799 čtyřicet, r. 1809 jedenačtyřicet, kteří platili obci činže od 17 kr. do 1 zl. 30 kr. To byl tak zvaný dědičný pacht.

Obecní domky, k. nimž náležely pastouška a někde i kovárna, pronajímaly se neb propůjčovaly za jisté služby. Obec stavěla ve vlastní režii. Zachoval se zajímavý účet ze začátku 19. století o stavbě obecních pastoušek ve Větr. Jeníkově. Poněvadž ukazuje, jak nákladně se takové budovy stavěly, z jakého materiálu, jakými řemeslníky, za jakou mzdu a poněkud i jak byly seřízeny, neváháme ho tuto podati: