Za souseda do obce přijímali jen, kdo déh se v obci zdržoval a choval se bez úhony. Nový soused platíval také hned poplatek do obecní pokladnice za zápis svého jména, kterým bývalo zpravidla jméno po doškách. V pokladním denníku obce V. Jeníkova vykazuje se sumou 10—25 zl. „za přigmutj". Výše její stanovila se dle kabátu.

Když všecky změny v majetkových poměrech byly zaneseny do knihy gruntovní, předstupovali před právo, kdož chtěli někoho z něčeho obviniti. To byl soud vlastní. Rozhode vali při něm konšelé dle starých obyčejů a zvyklostí po rozumném uvážení.

Postupem 17. a 18. století takováto důležitá samospráva obcí byla vrchností omezována a důležitá úřední jednání a platy dály se u vrchnostenského úřadu, rychtářům a konšelům zbylo jen vedení obecního hospodářství a policejní právo v obcích podřízených. O tom v následujících řádcích.

Obecní jmění rozdělíme v movité a nemovité. K těmto čítají se pozemky (lesy, pole, louky, pastviny, rybníky obecní a obecní domky), k onomu obecní zvířata (býk, kanec) a různé náčiní (zvonek, pokladnice, stříkačka a j.).

Užitky z tohoto jmění, hlavně nemovitého, připadaly do obecní pokladny či „šranky".

Obecní lesy na Zálesí mají některé obce velmi pěkně zachované. Méně jest těch, jež trpí dnes vinou otců, kteří jim lesy vykáceli a zanechali neplodné na těch místech pastviny a kazy. Z lesů bralo se dříví na stavbu budov obecních, stelivo pro sedláky, bylo-li třeba, a chrastí pro chudinu.

Obecní pole na dílce bývají rozdělena a pronajata chalup-níkům a podruhům, kteří mají domovské právo v obci. Na dílce ty, které se předem rozměřily, byla dražba. Od měření obec. polí před