V 16. stol. byla také důležitá rychta v Ústí, neboť pří ní byl i hrdelní soud pro obce Ustí, Dudín, Dušejov, Staré Bříště, Opatov, Zbilidy, Zbinohy, Kalhov a Šimanov.*) Snad i četná kolonie hornická, vždy nepokojná, byla příčinou, že hrdelní soud položen sem. K soudu hrdlenímu odkázána žaloba činu, na nějž byl trest smrti, ale na vsích spokojili se rozsudky mírnými, při nichž určována pokuta a pokání. Přísedícími tohoto soudu byli nejváženější sousedi obcí přidělených nebo také pohraničních z cizích panství, kteří byli znalí starého práva obyčejového. Po válce třicetileté vrchnosti hrdelní soudy vesnické rušily a pro celé panství zřízen soud v sídle vrchnosti — ve Větr. Jeníkově a v Želivě.

V obcích zůstaly pak jen soudy výroční. K takovému výročnímu řízení zvali se sousedi paličkou, později cedulkou, která kolovala dům od domu po vsi, až se vrátila zase k rychtáři. Z každého stavení posílali paličku dál a vyřizovali zároveň, co a kdy bude.

Shromážděné obci předsedal rychtář za přítomnosti šesti konšelů, občanů to důvěry hodných a znalých starých zvyklostí právních. K výročnímu soudu přicházel i zástupce vrchnosti. Pořad výročního soudu býval takový: Rychtář a konšelé skládali nejprve počet ze správy obecního jmění, ze jmění sirotčího, ze splátek na tržní sumy a jiných u obce uložených peněz. Peníze v obecní truhlici uložené vyloženy na stůl a poté zástupce vrchnosti propustil „právo" z povinnosti. Rychtář položil své „právo", t. j. odznak práva, na stůl a obec vyzvána, aby přednesl žalobu, kdo má z čeho odstupující právo viniti. Stalo-li se tak, byla ihned žaloba vyšetřena. Nebylo-li stížností, ustaveno „právo nové". To byla volba jen formální, zpravidla zůstával rychtář i konšelé až do svého stáří nebo smrti.

Třetím v pořadu byl zápis majetkových změn, při čemž se skládal závdavek na koupi nebo dědictví, protože na hotové zaplacení celé sumy nebývalo na Zálesí peněz. Ostatní dluh skládal se v bezúročných splátkách, jak bylo ujednáno.

Do obce dostane se soused přiženěním nebo koupí usedlosti.

Na vsi učinil se zápis, jaký tuto pro zajímavost a některé právní zvyklosti, datující se z doby mnohem starší, podávám:

(Ustřiženo z listiny... 1862) roku stala se dobrovolná úmluva a syce mezi Wacławem Holzbaurem gakožto N. 36 w Austi jakožto prodawajicjm stráni jedne a Janem Palanem též z Austi stráni druhé

1. Kaupil Johan Palan od Wacława Holzbaura jeho domek pod N. 36 w Austi sewssim staweni jak stoji a ležj co je hlínou při-mazani a hřebíkem přibito tež zahradu parcel N. 33 wiměra 436D sahu za dole umluwenou cenu 400 f č./r. prawim čtyry sta zlatich čís. rak.

3