Ranní pozdrav je: „Dej vám Pámbu dobrýtro!" anebo zkráceně: „Pámbu dobrýtro!". V poledne: „Dej vám Pámbu dobrý poledne — vodpoledne", večer: „Dobrej večír". Vznešenějším přidávají: „Šťastný dobrýtro". Známí: „Pozdrav tě Pámbu!". Odpovedí na tyto pozdravy jest: „Dežto Pámbu, dej Pámbu taky...". Při příchodu: „Vítám tě (vás) — sedni si u nás!". — Odpověď: „Dežto Pámbu. Zkázali vás naši pozdravovat." — „Zdrávi zkazovali." Při odchodu: „S Pánem Bohem!" „Že pozdravujem." — „Zdrávi zkazovali". (Děkuju za pozdravení.) „Vopatruj vás Pámbu!" — „Provázej Pámbu!" (Zejména vznešenějším.) — „Dej Vám tady Pámbu zdraví a štěstí!" a zpanštělé: „Mají se hezky!" Při setkání do kostela:

1. „Vítám vás slovem božím!" („Vítám tě k slovu božímu!") —

2. „Dežto Pámbu, vítám vás taky slovem božím." i— 1. „Dežto Pámbu!" Z kostela: „Vítám vás vod slova božího." — „Taky vás." Příchozí z kostela vcházejí s křesťanským pozdravem: „Pochválen Pán Jéžiš Kristus." Když se večer rozsvítí, pozdravují Se přítomní vzájemně: „Dej Pámbu dobrej večír!" Při práci: „Pomáhej Pámbu!" a jde-li kdo okolo pracujících bez pozdravu, málo kdy mu toho prominou, volajíce naň: „Dežto Pámbu!" Cizí, vcházejíce do chléva, žehnají dobytek slovy: „Požehnej Pámbu!" Otřése-li se dobytek, týmiž slovy se žehná a třikráte poplivá.

Třeba ještě pověděti, jak na Zálesí bezpečí se za noci. Málo kde již přidržují se starého zvyku, že „píšťalka chodí po domech", jak dělo se dříve. V každém čísle měli jednu noc ponůcku a ráno poslali píšťalku, jíž ponocující byl opatřen, o číslo dále. Většinou nyní pro pohodlí a po příkladu měst zbavili se ponůcek, ustanovivše si ponocného, který dostává službu od obce. Ve Větr. Jeníkově míval ponocný halapartnu a roh, na který troubil. Ve žních a za tmavých nocí, kdy jest větší nebezpečí, ponocují s ponocným i občané, střídajíce se po číslech.

Opatrní a těžce v minulosti zkoušení Zálesáci byli připraveni i pro případ vpádu nepřátelského. Tak na statku Klábovce měli ovčín na zadu přepažený zdí. V času nebezpečí (za války r. 1866) naházeli tam nejcennější věci a zazdili před zraky slídivého nepřítele. Jinde zazdívali k tomu účelu chodbu ze síně do chléva, někde měli na půdě dvojitou podlahu. Zakopávali věci i do země. U Mašků ve St. Bříštích při náhodném vrážení kůlu do země přišli také na zazděný, zapomenutý sklep. Domnívali se, že ukryty a zazděny v něm věci před Prajzy r. 1866.

Poměrně nepatrná válka ta r. 1866 způsobila na Zálesí pravou paniku. Naše prababička z Komorovic o tom mnoho vyprávěla: „To se vám, děti, činilo. Žádnej nic nedělal, na loukách seno schlo na stojatě, nesek žádnej, lidi jen se houfovali a jen se radili, kam