by kdo utek, a kde by se skoval. Mlíko žádná hospodyně nesbírala, vejce neskovávala. Žilo se vode dne ke dni. Najednou došla zpráva, že už Prajzi dou, že už sou u Královýho Hradce, a jak zlí. Nic prej nenechají napokoji. Muský vemou na vojnu, mladý ženský na koních vodvezou a starý přivážou ke koňům. Dum vybrakujou a zapáleji. To vám bylo pláče a naříkání, každej skovával, de co měl lepšího a sami utíkali jeden přes druhýho, kam jen moh', nejvíc na Vlčí Hory."

Babička měla tři syny velké, dvě dcery vdané a jednu svobodnou. Jak tu novinu uslyšela, hned se rozhodla, že musí z domu všichni pryč. Synové se svátečně oblékli, babička jim dala 50 zl. a s pláčem se s nimi loučila. Dceři a děvečce navázala rance šatů na záda a poslala je ke vdané dceři rovněž na Vlčí Hory. Je to několik chalup ve hlubokých, málo přístupných lesích. Tam prý Prajzi nepřijdou.

Na Vlčích Horách bylo veselo. Světnice plná mužů i žen. Všudy plno ranců, na dvoře a v lese mnoho dobytka a pan děkan z Humpolce poslal tam i svůj nový žebřinový vůz s párem koní. Rokovalo se, pili černou kávu a poroučeli si vejce smažit a tak v bezpečí veselá nálada se stupňovala až prý do zpěvu:

Synové babiččini měli utíkati k Vídni, ale zašli také na Vlčí Hory a když tam bylo tak veselo, zůstali. Lidu přibývalo. Prchala sem i matka s nemluvňátkem, jehož tolar na krčku prý obrátila na záda, aby mu jej Prajzi nevzali. Přichvátal zdaleka muž s nůší na zádech a s kozou na provaze. V nůši nesl staré hodiny a másnici. Když někdo oznamoval, že už se Prajzi hrnou, bázliví lezli na stromy a schovávali se pod kameny.

Uprchlíci dojedli své zásoby, strach z nich vyprchal a vraceli se druhého, třetího dne domů. Místo nich přicházeli jiní. Nic netušili a náhle byli na Vlčích Horách také Prušáci. Rozkládali se pohodlně po těch rancích a nikomu neubližovali. Lidé se jen divili, jak to tu našli. Mysletíňští ukrývali se prý na blízkém lesnatém kopci Soví hati.

Také na východním Zálesí utíkali před Prajzy do lesů okolních a když přišla zpráva, že přicházejí přátelsky a nikomu neubližují, vraceli se všichni z lesů domů. Zálesáci vojákům německým popřáli všeho. Vařili jim maso, smažili vajec, co si přáli. U babičky v Ko-morovicích byla pro ně stále na stole hrouda másla a chléb. Důstojník i vojáci sdělovali jí své starosti o domov i své vzpomínky na rodiny a když zatroubili k odchodu, rozloučili se zcela přátelsky.

Velmi odlišné mám zprávy, jak si vedli Prušáci v okres, městě Humpolci. Vniklo do města 160 husarů, pod trestem smrti zakázali