chlévů, někdy i sypáreň (Steinhaus) a který vzadu uzavírá příčně postavená stodola (Schaje).

Takovou disposici domu možno pokládati za typickou pro německé území horní Spiše. Od pravidelného typu místy vyskytují se ovšem odchylky; na př. schody do sklepa sestupují v uzavřené chodbě vedle světnice nebo naproti světnici vedle komory, která tam bývá postavena; jindy vidíme komoru za světnicí, obyčejně však v protějším rohu domu při téže stěně, při které leží i jizba, takže rozšířená síň se prostírá vlastně mezi nimi a rozděluje je.

Zdá se tedy, jako by se síň skládala ze dvou částí, z dlouhého průjezdu a z prostředního širokého prostoru s pecí. Již v Teplici viděli jsme podobný případ, jenže prostřední prostor byl menší a užší. Ale jako v Teplici, tak i v některých německých obcích prostřední prostor často se odděluje od průjezdu zídkou vei zvláštní kuchyni, takže vzniká nová místnost s pecí, neobyčejně tmavá, která také bývá mnohdy nazývána „Läjb" anebo kuchyň. Dlouhý vjezd, který vede od jedněch vrat k druhým, bývá pak jmenován dufart (Einfahrt), zejména tehdy, je-li síň s pecí oddělena ve zvláštní kuchyni. Ajle staří lidé, kteří umějí hovořiti „altzepserisch", docela dobře se pamatují, že se celý veliký prostor, jak vjezdu, tak i prostřední síně s pecí, jmenoval toliko Läjb, t. j. Laube. K. Fuchs, který popisoval kdysi hornospišské stavitelství, uvádí pro takovéto veliké síně pojmenování „Estrich", ale mylně.3) Ačkoliv jinak dobře vystihl ráz německých budov, názvu Estrich neporozuměl; obyvatelé celé této oblasti Estrich jmenují toliko podlahu nad síní, která bývá zasypána nevysokou vrstvičkou hlíny, aby byla chráněnější před ohněm a aby do síně nepadalo smetí. I staří lidé, a to i v obcích, kterými Fuchs prošel, jmenovali Estrich jen takovýto hliněný povrch podlahy, nikoliv však prostor přízemní síně.

Co se týká disposice síní v domech v připopradských dědinách, můžeme docela dobře pozorovat několikeré stupně vývoje v jejich rozložení a uspořádání: dodnes vidíme domy, kde Läjb není rozdělena, nýbrž splývá s vjezdem a rozprostírá se po celé šíři domu. Jiný stupeň vývoje vidíme v těch případech, kde střední část je oddělena stěnou, takžei vedle sebe leží jednotný a dlouhý průjezd a zvláštní kuchyně s pecí a ohništěm, vlastně síň, která je někdy dosti veliká, ale vždycky temná, bez oken, takže světlo propouští jenom otvor ve střeše domu anebo oheň na ohnisku. Většina starých budov ve vsích a někdy i městech jest vystavěna podle takového plánu. Těžko je ovšem říci, z které doby pocházejí a který typ je starší. Některé domy tohoto druhého druhu, zvláště zděné budovy, jsou podle datování na trámech starší dvou set let, to však neznamená, že i jejich typ je starší a původnější. Starších budov stěží najdeme, protože v městech byly domy zámožnějších lidí přestavovány, vesnice pak často celé vyhořely. Po-