střechy je viditelná. Hned za světnicí se však prostor veliké síně značně rozšiřuje a zabírá celou šíři domu od rámové stěny průjezdu až po roubenou nebo zděnou stěnu stavení, a to bez jakéhokoliv stropu, takže vidíme celé rozpětí krovu a hřeben střechy. Světnice vypadá, jakoby byla vestavěna do rohu veliké, prostory pod širokým krovem. Celý tento veliký prostor se nazývá vesměs jenem „Läjb". V zadní jeho rozšířené části za světnicí stojí vždy neúhledná a nízká chlebová pec

Obr. 6. Plán starého domu z konce 18. stol. ve Spišské Belé:

a) siu „Läjb", b) světnice, c) komora, d) pec chlebová, e) vstup do sklepa, f) komora, dříve dílna, g) chlévy. Stodola stojí ve dvoře vzadu.

(Backoufn), omazaná hlinou, vedle ní nebo poblíž kotel na vyváření prádla, resp. na vaření bramborů pro dobytek, zasazený v hliněné pícce. Ve zdi u světnice zeje otvor do kamen, někdy je přistavěno i ohnisko pro vaření v létě. Ze síně-loubí vede i žebřík na půdu, schody do sklepa, zbudované někdy ve zvýšené „šiji" (Hals), a často je tu vyhloubena i studna na rumpál nebo hák, ohrazená nízkou roubenou hradbou. Kouř z peci a ohnišť stoupá volně vzhůru pod krov a uniká ven dymníkem ve střeše, zvaným u Slováků „okno". Nad světnici se nedere, neboť půdu nad jizbou odděluje obyčejně prkenná nízká stěna, aby truhly a nářadí, uložené „na pejdě" („auf dr Bilm"), se neoča-zovaly.

Rozšířenou částí síně se dům často končí; síň uzavírají vrata, za -nimiž se pak prostírá neširoký dvůr, ve kterém stojí zvlášť budova