tivně řídce kladenými poválky anebo zčásti je vůbec nepokryt, takže kouř stoupá vollně až pod krov. V některých novějších domech kryje ovšem i dufart prkenný strop. Typické domy takovéhoto rázu můžeme vidět na př. v Lubických Kúpelích, které zachovávají ulicový ráz při-popradských dědin, ačkoliv obyvatelstvo je vesměs slovanského původu, ve Spišských Hanušovcích a j. (Srovn. uv. článek Carpatica I.)

Obr. 10. Dům s velikou síní „dufartem" ve. Štôle u Popradu.

Rozhodně zajímavá a poučná je však okolnost, že v dědinách, ležících na jih od levočského pohoří, velikých průchodních duf artů (resp. prikletů) při obytných domech jsem neviděla. Domky tu bývají celkem malé, skládají se ze světnice a obvyklé síně, do které se vstupujé přímo ze dvora zvenku. Již v Hradisku, maličké dědince v levočských kopcích, která sousedí katastrem s Tvarožnou a Ruskinovci, vidíme u starých domků jen obvyklou síň bez dufartu. Právě tak ve Spišském Čtvrtku a jinde; rozdíl od stredoslovenských dědin spočívá jen v tom, že tato síňka (priklet) bývá širší, namnoze i čtvercová a v ní stojí obyčejně i dosti velká chlebová pec podle obyčeje, rozšířeného skoro po celé Spiši.