na straně vchodu daleko před stěnu budovy (na př. v Ľubických Kú-pelích), ale podsíně a průjezdní síně u maštali se vyskytuji zřídka kdy a pocházejí prý až z novější doby.

Síně u chlévů jsou tedy ve Spiši řídkým zjevem, zato u obytných stavení široké a dlouhé síně, zvané obyčejně „dufarty", jsou téměř všeobecné. Nejen v německých obcích, nýbrž i ve slovenských dědinách vidíme tento disposiční detail, a to daleko hojněji na horní Spiši než v jižnější části. / ve slovenských dědinách probíhá celým obytným domem síň, čili „dufart", který kryje střecha společná s domem, jehož jedna stěna bývá zbudována z trámků pomocí sloupů, jehož vchody bývají uzavřeny vraty a jenž nahoře zůstává mnohdy otevřen bez stropu. Charakteristickým znakem spišských dufartů jest však okolnost, že v domech s dufartem nebývá už před světnicí jiné síně, čili pq spišsky „prikletu", a tím se právě spišský typ liší podstatně od liptovského a vůbec západnějšího způsobu, ve kterém síně, „pitvory", existují i vedle dufartu v domě. Ve spišských domech „dufart" nahrazuje vlastně síň, z dufartu se vstupuje obyčejně přímo do světnice nebo nanejvýše do kuchyně (je-li postavena v domě), z níž se pak vchází do chyže. Samostatné síňky však není. Proto docela dobře pochopíme, že dufart bývá nazýván také přímo i „priklet", jako by byl síní v domě.

Tento název „priklet" pro velikou síň převažuje v jižní části spišské oblasti, kdežto na severu, zvláště v Zamaguří, obvyklejší je dufart nebo i „přejozd", ale pojmenování priklet proniká znenáhla i tam víc a více, šíříc se z jihu k severu a z městeček do vsí. Typ dolinného spišského domu s dufartem zasahuje totiž z jihu hluboko do horalské oblasti zamagurské a proniká jakoby dlouhým jazykem od Kežmarku a Spišské Belé ke Spišské Staré Vsi u Dunajce na hranici polské. Vlivy šíří se totiž podél důležité spojovací cesty mezi Kežmarkem a Starou Vsí z popradské doliny do Zamaguří a mezi jiným proniká sem houfně i dolinny typ stavitelský. Reľov, Hanušovce, Matiašovce, Stará Ves i jiné obce přizpůsobily se namnoze hornospišskému typu a domy pod širokými střechami provází obyčejně dufart. V konstrukci zůstává však obyčejně zřejmo, že je přistavěn. I ve vzdálenějších podhorských dědinách, jako je na př. Franková, mísí se horalský typ s dolinnym a vedle domů horalského rázu najdeme dřevěné domy s „přejozdy", z nichž leckterý je datován z doby před sto lety. Podle typu, obvyklého ve spišských slovenských vsích, přejozd (resp. priklet) prochází na-veskrz domem, nebývá však příliš hluboký, jako v německých domech. Vpředu provází světnici (chyžu) a za ní úzkou, namnoze temnou komoru. Dufart zastává síň a proto v něm zeje otvor do kamen, po případě do peci v chyži; v přejozdu bývá vybudován i výklenek ve stěně, ohnisko, na kterém se vařívalo, zejména v létě, na otevřeném ohni, z něhož kouř stoupal vzhůru ké střeše a očazoval stěnu. Duf arť ve starých domech bývá totiž i tu zastropen obyčejně jen velmi primi-