jezdu ukládá hospodář drobné nářadí, pohodlně tu připravuje krmení dobytku a vůbec získává ochranu před deštěm a sněhem. Nahoře nad průjezdem i nad chlévy skládá obyčejně seno. „Podšopy" a „sjena" jsou tedy praktická zařízení a hojně se udržují i v nových dobách. Na př. i v novém Važci jsou všeobecné, neboť v nový stavební plán „sjene" byly pojaty jako typický a praktický íys podtatranského lidového stavitelství, hovějící potřebám kraje. Chybou je jen to, že nové „sjene" jsou ve Važci celé zděné a tedy i dosti studené a vlhké.

Obr. 16. Podšop ve Štôle s vestavěným chlévem.

„Podšopy" na rozhraní Liptova a Spiše stojí obyčejně odděleny a posunuty za obytný dům hlouběji do dvora. Ve Štrbě, ve Važci a v okolí vidíme však, že jsou sjene leckdy připojeny k obytnému domu, jestliže totiž chlévy jsou přistavěny bezprostředně hned k obytnému stavení. Štrbou začínají se totiž řadové vsi, lidnaté a dlouhé, typické pro střední Slovensko, ve kterých domy jsou seřazeny v příčných řadách, směřujících kolmo k hlavní cestě a oddělovaných jenom úzkými dvorky, které se podobají někdy spíše cestě než dvoru. Na takovém dvoře hospodaří téměř vždy několik gazdů, jejichž obydlí stojí za sebou podél dvorků, za obytnými staveními pak pokračují „sjene" s chlévy, sypárně a na konci ještě i stodoly, „humna". Stává se, že na jednom dvorku hospodaří tři až šest gazdů, takže podél dvorku stojí nejdříve 3—6 obytných domků a za nimi tolikéž zvláštních „sjení". V takových případech chá-