peme docela dobře, že hospodáři vrata sjení zamykají a vůbec že se uzavřená „sjena" nebo „dvor" osvědčují. Přece však pozorujeme, že si „sjenu" nebuduje každý gazda. Někdy proto, že je. dvorek příliš úzký a nevybývá místa pro síň, někdy proto, že prý podsíň moc stíní a ve chlévě (nebo i v pitvoru nebo v jizbě) je pak příliš tma; někdy se od „sjene" upouští i z jiných příčin, na příklad proto, že dnes už není prý moderní stavět si „sjenu" (Štrba), zejména u obytné budovy. Raději si gazda stavení zvýší na podezdívku a pod světnicí si sklene sklep. U nových domů ve Štrbě se také skutečně „sjene" nevyskytují.

Čím dále postupujeme k západu, tím obvyklejší je spojení stájí a síně se stodolou. Na pohraničí Oravy převládají vůbec stáje, sdružené s humnem, a jsou typické pro celou oblast, ačkoli v horních částech Oravy v zaostalých vsích spojení jejich nenalézáme. („Cie-ňa" znamená v některých oravských obcích, na př. v Zuberei, obyčejnou kůlnu v pravém smyslu slova otevřenou, jejíž střecha je podepřena kůly a jež bývá umístěna až vzadu ve dvoře za stájemi nebo za dřevárnou).

V západním Liptově jsou tedy všechny hospodářské prostory spojeny v jedné budově, v „humně", které je pak rozděleno po délce ve dví: jednu polovinu tvoří veliká síň nebo kůlna, jejíž zadní část je upravena za mlat; druhou polovinu zabírají vpředu stáje (po případě „rezňa", „ovčín" a j.), kdežto vzadu jsou prostory stodoly, t. j. přístodůlek, záčin, po případě i plevinec, což závisí na velikosti hospodářství. Poukázala jsem již na to, že i středoliptovsky „dvor" spojuje mnohdy takovýmto způsobem chlévy se stodolou, takže můžeme říci, že v celé velké západoliptovské kotlině převládá tento způsob zjednodušené disposice. Ani ve „dvoru", ani v západoliptov-ském „humně" podsíň nemusí však býti vždycky pevně uzavřena. Naopak, často se stává, že přední část síně-kůlny není zavřena vraty, nýbrž přístup dovnitř je docela volný a vraty se zavírá až zadní díl, t. j. mlat u stodoly. Kromě toho často ani postranní stěny nejsou vybudovány celé, nýbrž jen zčásti. Sloupová konstrukce umožňuje totiž, že vodorovné trámy nemusí zaplňovat celou mezeru mezi dvěma sloupky, nýbrž třeba jenom z polovice, některé mohou zůstat docela volné a nevyplněné, takže střecha spočívá pak jenom na kůlech. Zadní část podél mlatu bývá vždy uzavřena, ale přední část před stájemi zůstává obyčejně otevřena buď docela nebo zčásti, takže jenom některé mezery mezi sloupky, obyčejně zadní, jsou vyplněny stěnou. Síň před stájemi stává se pak opravdu jenom podsíní nebo kůlnou, která chrání vstup do chléva před nepohodou, netvoří však zvláštní místnosti. V takové kůlně umísťují se pak často i chlívky pro ušípané, husy a jiné. Takový způsob stavby zasahuje i hluboko do Turce a proto také Dr. Petrikovich, který popisoval turčanské stavby, mohl podsíň u chlévů nazývat vesměs jenom „kolňa".6) I v německých obcích v Turci, na př. v Turčku, možno viděti