kůlny (Schopf) vedle stájí, ale nepokládám je za starodávný rys tamějšího stavitelství kdysi snad všeobecný, který by se byl v ojedinělých případech udržel. Staré německé domy kremnického ostrůvku patřily totiž docela jinému typu, ve kterém stáje bývají umístěny přímo v domě, právě tak jako dosud pozorujeme v Boce a jako je obyčejem v sudetských i alpských zemích. Kůlny u stájí v německých turčanských obcích pokládám za zjev druhotný, který byl zaveden až tehdy, nebylo-li pro chlévy místa v domě anebo jestliže si hospodáři nepřáli mít je vedle světnice a síně.

Nad kůlnou v liptovských „dvorech" a „humnech" položen bývá strop z povalů, aby se v horní části mohlo uložit seno. Strop spočívá ovšem nad síní i nad maštalemi dosti nízko, neboť chlévy se

Obr. 17. Stodola za vsí, spojená s chlévy a podsíní v Gombáši u Ružomberku.

stavějí nizoučké a nedosahují leckdy ani 2 metrů výše. Jenom nad mlatem je zvýšeno patro, zvané tu starodávným jménem „vôdor", aby cepy nebily o strop. Zvýšení je provedeno zajímavým konstruktivním způsobem tak, že na obou bočných stěnách mlatu vztyčeny jsou sloupky s přirozenou vidlicí na konci, asi 40 cm vysoké, na nichž spočívají teprve trámy („tragary") vôdoru — patra. To však jest již podrobnost, která patří spíše k otázkám, které se víží ke studiu stodol. Přece však zaslouží, abych se o hí aspoň zmínila, neboť otázka síní-kůlen má mnoho společného s řešením podtatranských stodol.

Každý badatel si jistě již položil otázku, jak mohlo dojiti k tomu, že se průjezdní síně v západním Liptově spojovaly se stodolami? Ve východních krajích studované podtatranské oblasti „stodoly" jsou situovány vesměs napříč k ose dvora a uzavírají jej vzadu se strany humen. Disposici pozorujeme obyčejně dvojdílnou: