polovici stodoly zaujímá mlat, polovinu pak prostor k ukládání obilí a případně i plevinec; jen je-li hospodář bohatý, buduje si dva pří-stodůlky. Stodoly stojí tedy ve dvoře napříč na jeho konci. Je-li vesnice příliš lidnatá a její intravilán je již přeplněn dvory, bývají stodoly vypověděny až za ves na humna, kde pak stojí v řadě nebo i v řadách všechny pohromadě opodál za vsí. V některých případech gazdové, jsou-li bohatí a potřebují-li dvě stodoly, stavějí si ve dvoře jednu stodůlku, jež slouží i za „šopu", kdežto druhou, tak zvanou „polní stodolu" budují až za vsí opodál, aby byla chráněna v případě ohně. Podobně i tam, kde staré stodoly přestaly stačiti vzrůstajícímu obyvatelstvu, staré budovy ve dvoře jsou ponechány za „šop" a nové stodoly se stavějí za vsí. Vždycky jsou však řešeny tím způsobem, že vrata se otvírají v podélně stěně pod okapem střechy. .

Naproti tomu setkáváme se v Liptove s docela jiným typem stodol, jmenovitě v nížinných krajích při řece Váhu. Stodoly, tu zvané již „humna", jsou situovány podélně, nikoli příčně,., a vrata se otvírají v užší stěně pod štítem střechy, obyčejně směrem ke vsi a k dvoru. (Směr záleží ovšem i na terénu, na němž stodola stojí.) Disposice je opět dvoudílná, a to mnohem pravidelnější nežli na Spiši. Liptovské stodoly sestávají z mlatu, po jehož jedné straně leží záčin na obilí, rozdělený někdy na záčin a malý plevinec.

Vznik podélně řešených stodol patří mezi velmi zajímavé a složité otázky slovenského lidopisu. Podélná humna se vchodem v užší stěně jsou totiž charakteristická i pro některé jihoslovenské kraje; pro příklad uvádím okolí Senice, Skalice, Píšťan, Nitry, Hont a jiné. Pokládám za důležitý rys, že se podélně řešené stodoly vyskytují zvláště tam, kde se k jejich konstrukci používá lehkého materiálu a kde se jejich stěny vyplétají proutím nebo štípaným dřevem. Konstrukce takových stodol je pak ovšem sloupová a veškeru tíži krovu nesou svislé sloupy. Ovšem mezi liptovskými a jihoslovenskými stodolami jsou rozdíly; především ve vnitřní disposici, neboť v některých jihoslovenských stodolách, na př. v okolí Senice a j., se vrata otevírají mnohdy uprostřed užší stěny, kdežto v liptovských stodolách leží vždycky při jedné boční stěně mlatu; jiný rozdíl záleží ve stavebním materiálu. Jihoslovenské stodoly sloupové konstrukce mívají stěny vypletené proutím nebo štípaným dřevem; v Podtatří nikde jsem však neviděla lehkých pletených stěn.

V Liptově není jistě bez významu ta okolnost, že parcely pro jednotlivá hospodářství v hustě zastavěné vsi jsou velmi úzké. Chtěl-li hospodář postavit stodolu na svém dvoře, musil ji řešit podélně, aby se mu na úzký prostor vešla, a hlavně i proto, aby mohl vozem vjet do vrat a na mlat, ať již ze dvora anebo z humen. Proti takovému vysvětlení mluví ovšem zase obyčej stavětí stodoly pohromadě za vsí na humnech, kde je místa dost a kde by se mohly postavit podle potřeby a podle dohody majitelů. Proto na příklad ve Štrbě, která je také typicky řadovou vsí a v níž dvorky jsou přeplněny, stodoly stojí na humnech volně, po délce parcel i napříč.