„leef" a „leif" u sedmihradských Sasů a j.28) Německý vliv uplatnil se zřejmě i u Slovinců, v jejichž názvosloví ujal se výraz „lojpa" pro domovní isíň a někdy i podsíň.2")

Zvláště významná jsou však loubí a síně u švýcarských lidových staveb, zejména v jižním románském území, v údolí engadin-ském, v krajích Tessin a Wallis. V těchto krajinách vidí návštěvník podobně jako ve Spiši opět veliké síně v domě, ze kterých se vstupuje do světnice a kuchyně, resp. komory a které kryje jednotná střecha, řešená symetricky nad celou budovou. Významné jest, že bývají zvány i „solajo", „súTer" a pod.30) Zhusta vídáme je zejména u domů zvýšených na poschodí, čímž přirozeně síň se vřa-zuje do celku domu. Zvláště významná je i ta okolnost, že veliká síň se rozšiřuje někdy v zadní části domu na celou šíři budovy a tvoří vlastně neoddělenou kuchyni s ohništěm, která splývá se síní v jediný prostor; světnice vypadá, jako by byla do celého prostoru vestavěna. Obdoba se spišskými stavbami je příliš nápadná, než abych na ni nepoukázala. Nemíním ovšem obě krajiny spojovati a pomýšleti na vzájemné styky a vlivy. Jsou příliš vzdáleny a život lidu neukazuje spojovacích vláken mezi Švýcary a osamělým německým ostrůvkem na horní Spiši okolo Kežmarku. Obdoby mohly vzniknouti jen tím, že oba typy domů vyrůstají asi z obdobných základů, které se uplatnily kdysi jak na jihu Alp, tak i pod Karpaty, a oba podléhaly kdysi témuž obyčeji stavětí při domech veliké síně, který působil přirozeně i jinde v rozsáhlém území mezi oběma vzdálenými kraji. V obou odlehlých oblastech pod horami se však zbytky staršího stavitelského způsobu zachovaly déle než jinde, protože jsou to krajiny odlehlé, ležící mimo hlavní tepny, kudy proudí nové vlivy. To platí v plné míře o horní Spiši, o slovenských i německých obcích. Sama přirozená poloha způsobuje, že kraj zůstává poněkud opožděn v soutěžení za ostatními. Údolí Popradu pod Tatrami a Magurou leží stranou od hlavních cest, kterými proudí pokrok a nové vlivy. Území pod nejvyššími horami Slovenska leželo vždy jako by na periferii, kam pronikaly paprsky z ohnisek kultury z jihu, po případě i ze severu nejpozději a nejslaběji.

Přirozený rozvoj kdysi zámožných měst hornospišských byl kromě toho zaražen ještě uměle politickými poměry, když císař Zikmund zastavil roku 1429 třináct měst na horní Spiši Polsku.