dědinách, kde se budovaly dřevěné domy, kryla často vchod do domku dosti široká podsíňka s dřevěnými sloupy, t. zv. žundro nebo žudro, nad nímž se stavěla světnička nebo komora. Místy bylo dřevěiné žudro nahrazeno zděným, ale v souvislosti s dřevěnou konstrukcí vyvinul se asi onen zvláštní tvar hanáckých zděných žuder o čtvercovém téměř půdorysu s klenutými otvory na všech třech stranách, která zachovávala podobný ráz jako dřevěná žundra, jenom vzhledem k jinému materiálu změnila svůj vzhled.

Světničky nad takovouto podsíní — žudrem — byly kdysi rozšířenější, než dnešní památky ukazují. Z archivních zápisů se na příklad dozvídáme, že byly obvyklé i na moravském Slovensku v okolí Valaš. Klobouk, kde dnes není stopy po širokých žudrech, ba i v Čechách. V knize „Naučení brněnská" Uherskohradištským z XV. století dočítáme se, že tři lidé spali „v komoře na žoldře"; v Čechách pak v Gesta Romanorum zapsán další doklad, že rytíř v noci zavřel dveře domové a „na želéř (žoléř) domu vstúpiv, v uokně seděl jest."25)

Ba i na západním Slovensku byly známy širší kryty při domě a název příbuzný soláriu. Na příklad při starém domě Josefa Granze z počátku ХГХ. století v Chorvatském Grobě nad vjezdem do dvora byla zbudována dřevěná lehká podsíň, kterou domácí nazývali „žloidra". Je to vlastně druh síně-kůlny, která je přibudo-vána k domu pomocí sloupů a která je vpředu se strany návsi uzavřena vraty.26) Obdobné kryté vjezdy vídáme i jinde v jihosloven-ských dědinách a časté jsou i v moravskoslovenských ulicových vsích, kde uzavírají vjezd do dvora.27) Tyto „kolně" a ,mávratí" připomínají poněkud zvnějška liptovské a spišské síně, ale v podstatě se liší: zůstávají jenom pouhou kůlnou, podjezdem, který vede do dvora, ale neuvádí do vlastního domu; do síně v domě a do světnice se vstupuje teprve ze dvora. Kolna netvoří nikdy podstatnou součást vlastního domu a nenahrazuje ani zdaleka pitvor; disposice domu zůstává většinou širokofrontová.

V německých zemích zachovaly se podsíně a loubí ještě hojněji než u západních Slovanů. V pruských krajích patří podsíně pod štítem mezi typické znaky, ve Slezsku a přilehlých končinách častá jsou loubí i při podélných stěnách budov. Ale i v jihoněmec-kých zemích nalézáme dodnes loubí a stopy podsíní. Stačí vzpome-nouti „Labn" v Tyrolích, Vorarlbergu a ve Švýcarech, výrazu Laube v území franckém, v Dolních Rakousích a v Burgenlandu,