života, na druhé straně zrušení starého kolektivního způsobu života nutilo utíkat se k přenechání stavby domu podnikatelům a najatým dělníkům.

Nyní uvedu materiál o zvyku pouštět do nového domu kohouta (nebo slepici) nebo kocoura (nebo kočku). Tento zvyk, velmi rozšířený i ve východním Slovensku i na Podkarpatské Rusi8), byl mnou zapsán v různých místech s různými (ač nevelkými) odchylkami. Rozličné jsou také výklady tohoto obřadu, které jsem zapsal v různých obcích. Uvedu zde část sebraného mnou materiálu. Na prvé místo kladu materiál sebraný ve východním Slovensku, pak materiál zapsaný na Podkarpatské Rusi.

Do nové chýše se hodí dveřmi nejdříve kohout nebo kočka. A takový kohout se nesmí zabít.

(Sašova, Juraj Bucko.)

Existenci tohoto obřadu ve vsi Sašově potvrdila jedna stařena -711e!tá a ještě jedna žena.

Když dodělají chýši, tedy nejdříve pustí (hospodář) do chýše oknem kohouta a kočku. Nevím, proč se to dělá. Kočka i kohout mohou být jakékoli barvy.

(Obec Ortutova, Pavel Lazor.)

Nejdříve se pustí do nového domu buď kohout nebo kočka, a pak sami hospodáři jdou za nimi.

(Rostoki, Michal Bilyj.)

V téže obci žena příjmím Barar vyprávěla: Když je chalupa hotova, pustí se do okna kohout a potom jdou lidé. Toho kohouta prodají a koupí za ty peníze svíčky do kostela.

Když byla chýše hotová, pustil se do chýše kohout. Když stavěli školu, tedy také pustili kohouta, aby kantor neumřel.

(Ves Hrabske, Jan Sulinskij.)

Před tím než se jde do chalupy, pustí se prostředním oknem černá slepice, aby se na slepici vymstilo, co se mělo vymstít na člověku.

(Venecija, Iv. Iv. Karafa).

Kocoura oknem hodili, pustili. Říkali, kdo první vejde dovnitř, že umře.

(Poľakovce, zapsáno od žen.)

Pouštěli kočku oknem. Povídali, aby někdo z lidí neumřel, jen kočka.

(V. Široké, zapsáno od žen.)