nebo kočka se nesmí prodat, co se týká kohouta a slepice, ti se nesmějí ani zabít. „Žijí u hospodáře až do smrti" (Horinčovo). Jen ve dvou svědectvích bylo naznačeno, že hospodář u sebe nenechává kohouta, ale v obou případech užitek z něho jakožto obětního zvířete nemá. V prvním případě „Zůstane-li kohout na živu, hospodář ho neužívá, ale daruje chudému (Iza), v druhém „toho kohouta prodají a (za ty peníze) koupí se do kostela svíčky." (Rostoki.)

V mnohých vsích bylo poukázáno, že kohout a kočka mají být hozeni oknem, — v jednotlivých vsích označovali přesněji — prostředním oknem, v jiných tuto podmínku nekladli nebo přímo říkali, že se mají vpustit dveřmi.

Jako analogii k pouštění kohouta a kočky do nového domu oknem uvedu obyčej zapsaný v obci Volovom:

Po prvně jdou do nové chýše gazda i gazdyňa a děti oknem.

Užívání okna místo dveří je zjev ve slovanských lidových obřadech rozšířený.

Vysvětlení zvyku pouštět do nového domu kohouta nebo kočku, jak ji podávají vesničané, jsou různá.

Řada svědectví poznamenává, že jelikož první, kdo vejde do domu, musí umřít, pouští se tam první kocour nebo kohout. Tím se zabezpečují před smrtí majetníci domu, kteří následkem toho vcházejí nikoli první. „Kdo první vejde do chalupy, musí umřít, tedy ať umře kočka" (Lipovec), „Kdo první vejde dovnitř — umře" (Po-ľakovce), „Gazda... pustí kočku proto, aby gazda neumřel a aby kočka zdechla" (Lačnov), „Co se hodí napřed, to,zhyne, tedy aby slepice umřela a ne gazda" (Ujbaŕovo), „Hodí se kočka, aby sedlák brzy neumřel, protože chýše se musí zasvětit smrtí" (Ujbaŕovo).

Existuje znamení — „když kočka zdechne, to je dobře; když kočka nezdechne, je chalupa nešťastná: lidé tam budou umírat" (Baranincy).

Tedy, jak je zřejmo ve všech právě uvedených citátů, kohout nebo kočka je oběť, která chrání před smrtí hospodáře. Jestliže tato oběť není přijata, „kočka nezdechne", bude vzata jiná: „budou umírat lidé".

Nutno přinésti oběť při stavbě nového domu je zjev rozšířený. Tak v r. 1916 jsem zapsal v Archangelsks gubernii tuto velikoruskou pověru, spojenou se stavbou mlýna: „Ti, kteří stavějí mlýn, se znají s vodníky. Na čem je postaven mlýn ? Někdo staví na obilí, někdo na dobytku. U nás ve vsi je na devátém zrně."10)

V odporu se zprávou ze vsi Baranincy, že „když kočka zdechne, to je dobře; když kočka nezdechne, je chalupa nešťastná: budou tam umírat lidé", — imstičevský materiál ukazuje, že „když se s kohoutem nic nestalo, může se směle vejít do chalupy, protože tam není nic zlého... A jestli se kohoutovi něco stalo nebo zmizel z chalupy tu noc, ukazuje to, že je chalupa nešťastná.11)