str. 96
Různý výklad vlivu, jaký má osud kohouta na hospodáře, se vysvětluje růzností účelu, ke kterému směřuje samotný obřad. Kdežto v případech, které jsme uvedli, kohout nebo kočka jsou oběti, v Imsti-čevě je to zkušební králík, prostředek k poznání, je-li v domě zlý duch.
Kromě uvedených objasnění, proč se v nové chatě nechává na noc kohout nebo kočka, je ještě objasnění následující: kočka nebo kohout jako by vstřebávali do sebe nákazu, ž u r u, a tím jako by od toho očišťovali hospodářům chýši. „Když je tam nějaká nemoc, aby ji kočka vzala na sebe" (Renčišov), „v novém domě se zavírá kohout nebo- kočka, aby nečistá síla v novém domě k ním p r y -čepylasa, přichytila se na ně" (Horinčevo) nebo dělá se to proto, aby všecka ž u r a, všecko neštěstí nebo zlý duch vzal tu slepici" OSinevir).
Konečně je ještě jedno vysvětlení téhož obřadu: černá kočka a kuře se pouštějí do nového domu, protože jsou s to přemoci všecku havěť (Iza).
Vysvětlení, která jsem zapsal ve vsi Ujbaŕovo, ukazují, že vpustí-li se do nové chýše kočka a kohout, obráží se to zhoubně nejen na jednotlivých exemplářích těchto zvířat, které tam byly vpuštěny, ale na všech kočkách a kohoutech (slepicích) vůbec. V onom domě už nebude prospívat druh, jehož představitel byl vpuštěn do domu před nastěhováním majitelů.
Rozborem zvyku, že se do nově vystavěného domu vpouští kočka nebo kohout, končím svůj článek. P. Bogatyrev.
Literatura.
Петр Богатирев: „Полазник" y южных славян, мадьяров, словаков, поляаков и украинцев. (Опыт сравнительного изѵчения славянских обрядов) Lud Słowiański III, B, 107—114; III, B, 212—273.
Prof. P. Bogatyrev věnoval obřadu polazníka zvláštní studii charakterisovanou. nezjednodušováním věcí. Skutečně, v řešení takovýchto problémů, jejichž složitost jest zřejmá, jest apriorně pochybená metoda, která se pokouší vysvětlit šmahem celý komplex. Proto přijímáme polemiku p. P. B., kde — na začátku své studie — zavrhuje hypothesu jihoslovanského učence čajkanovíče o souvislosti obřadu polazníka u Jihoslovanů jenom s kultem předků. A není to nedopatření, poněvadž k tomuto závěru Č. došel zvláštním způsobem: vylučoval ze svého badání všechny varianty obřadu, které se neshodovaly s jeho thesí. Takovou metodou nemohl dále dojít než k závěru: ,,По себи ce разуме, да наш празник ulije наставак римског, Beh су и ]едан и други независни остаци из HajcTapuje индогерманске
übernacht dort ein Halm und ein Huhn, die zweite eine Ganz oder ein Kater mit einer Katze,' dann ein Ferkel, ein Schaf, eine Kuh, ein Pferd, und erst in der siebenten Nacht kommt der Wirt selbst dort an, wenn die Tiere unversehrt geblieben sind. D. Zelenin, o. c, S. 288.
|
