прошлости" (u autora na str. 112), kde je hejtěžším argumentem, že se to prý samo sebou rozumí.

Nemíníme popírat souvislost obřadu polazníka s kultem mrtvých (myslím, že vůbec termín „předkové" není vhodný, mluvíme-li o lidových obřadech, poněvadž lid nemá předků v tom smyslu, jak je pojímali aristokratičtí Římané nebo šlechtické rodiny středověké —. lid zná jenom mrtvé vůbec, překročí-li rámec nejbUžšího příbuzenstva), když celý cyklus zimních svátků je pln takovýchto prvků; chci jenom souhlasně s p. P. B. říci, že jsou v něm ještě jiné různorodé prvky. Doufám, že se ani nemusíme ptát, odkud si bere Č. tu svou jistotu o přímé souvislosti obřadu polazníka a vůbec kultu mrtvých s nejstarší minulostí indoevropskou. Je to pouhé povrchní ujištění. Se stejnou povrchností by se dala tvrdit jeho souvislost s nejstarší minulostí p r a i n d o e v r o p s к o u, nebo dokonce i předindoevropskou, poněvadž kult mrtvých není produktem civilisace, nýbrž naopak. Právě proto takové hypo-thesy jsou zbytečné, poněvadž jde vlastně o to, můžeme-li určit z rozboru dnešních obřadů jejich nejbližší původ nebo souvislost. Když tolik z více méně významných obřadů a zvyků z cyklu zimních svátků ukazuje tak těsnou souvislost s balkánským světem — t. j. че světem, kde zvyky, pověry a obřady římského {italského), řeckého a asijského původu se tak divně a zajímavě proplétají — takováto afirmace, jako Č-ova, se stává sama sebou tím povrchnější.

Z dřívějších prací prof. P. B. .zvykl jsem si vidět v něm učence velmi zajímavých a při tom velmi přirozených mínění; často poukazuje na ideje, jejichž samozřejmost je tím citelnější, čím později bylo na ně ukázáno. Takového druhu je jeho mínění, že pokus o podrobné zjištění primitivního nebo původního významu jistého obřadu je předem určen k nezdaru. Skutečně, v badání o obřadech naším cílem není podat co hejpodrobnější popis daných obřadů v jistém starodávném čase,1) ani jenom časový vývoj jejich významů. To jsou sice důležité, ale vedlejší cíle badání, v kterém musíme dbát ještě místa jistého obřadu v komplexu, ke kterému patří. Nejdůleži-tější jest však zjistit přesně různé komposiční elementy daného obřadu, jejich vztahy k jiným obřadům a podle jistého nebo aspoň pravděpodobného původu jistých charakteristických rysů daného obřadu naznačit jeho nejpravděpodobnější původ. Chci tím totiž říci, že naše bádání musí býti široce koncipováno — ne tedy pouhý popis, ani blouznivé fantasie. Tomuto pojetí národopisného badání se snaží vyhovět p. P. B. v své práci (str. 114) „дать синхроническое описание как самого обряда, так и его осознания современныя совре-менными крестьянами, a также определить генетическую связь етого обряда y южних славян c таковым y славян восточных (украинцев) и западных (словаков и поляков), a также y мадьяр". Je to obsažné a také věcné.

V druhé části autor podáva materiál, a to materiál maďarský (v ruském překlade), ze středního Slovenska (kde udává také iso-