str. 93
glosy jugoslavismu v slovenských dialektech a konstatuje, že linie těchto zjevů, jednak národopisných, jednak linguistických, se skoro úplně kryjí), materiál z Polska (Poláci a haličtí Ukrajinci), dále materiál, který sám sebral na východním Slovensku a na Podkarp, Rusi, a konečně doklady o obřadu polazníka ze staroruských památek.
Zajímavé jsou pro nás hranice, mezi kterými se prostírá na západ a na sever tento obřad. Na západ (str. 221) „... разпростране-ние oJpHfla polazník доходит здесь до самой границы моравской Сло-вакии. Что касается старогрозенковсісого обычая звать соседа (potaz-níka) в гости, то это, повидимому, остаток обряда „полазник", про-никший из Словакии в моравскую Словакию, но здесь изменивший свое наименование, при чем слово „polazník" было заменено более известным словом „potaznik".
Tu je nutno se trochu zdržet a vysvětlit chybu, z které by mohly časem vzniknouti dokonce zvláštní teorie. Pro Moravské Slovácko cituje prof. P. B. z Národopisu lidu československého, díl I., Moravské Slovensko, sv. IL, L. Niederle a K. Chotek, Zvyky a obyčeje (kap. X., str. 665—799), str. 787: „Boží hod, den božího narození . . . Jen na Starohrozenkovsku pozve si soused souseda (potaz-níka) na „potažen", počastuje ho oplatkou, kořalkou, vdolkem a j., aby se hostiteli dobře vedlo". Na původním místě není to udáno, ale tento text jest citátem v Moravském Slovensku z Moravského lidu (Telč, 1892) Fr. Bartoše, na str. 22—23, kde přece místo „potažen" a „potazník" stojí slovo „polazeň" a „połaznik". Týž citát se na-nachází také v Dialekt, slovn. mor. Fr. Bartoše na str. 311, pod heslem polazeň === beseda, a tam vidíme také polazník, z čehož je zřej-mo, že citát obsahuje tiskovou chybu, která byla přehlédnuta v Mor. Slovensku. Co se toho týče, že slovo polazník by mohlo být na Mor,. Slovensku zaměněno častěji užívaným slovem „potazník", to není přípustné jednak proto, že potazník nemá docela nic společného s naším obřadem (viz Dial. slovn. mor. Fr. Bart. na str. 319), a jednak proto, že slovo polazník na Mor. Slovensku není isolováno —• jak si mylně představuje prof. P. B. — nýbrž je v uceleném cyklu jak slovním, tak i obřadovém, jak nám může ukázat ještě slovo „połaź, - a, štědrovečerní koláč s kořením, pečený dobytku (val.)" a „polaziť, býti połaznikem" (v Dial. slovn. mor. Fr. Bartoše, na str. 311)2). Tedy, všechny diskuse prof. P. B. o potazníkovi ve spojení s obřadem polazníka odpadají jako diskuse založené na pouhé tiskové chybě, kterou ovšem není sám vinen, ale kterou bylo nasnadě ověřit.
Jinak vůbec severní hranice obřadu na Slovensku přesahují iso-glosy jugoslavismu a přecházejí do bližších horských oblastí pol-
2) Podle toho, co jsem zjistil na své studijní cestě, na St. Hrozenkově obřad tento existuje v širším rozsahu, než je popsán u Bartoše a v Mor. Slovensku. Mluvil jsem na kopanicích se žitkováky: věděli, že polazník musi přijít prvni, že musí přijít zdola nahoru a že lidé to neradi dělají, poněvadž, když se navštívenému během roku stane nějaké neštěstí, zlobí se na polazníka. Lidé šetří a již nezvou k sobě na polazeň.