České lidové vyšívání na zemské jubilejní výstavě.

Památkám selského vyšívání vykázáno ve výstavě českého umění lidového místo zvláštní. Nestalo se tak jen z příčin zevních, ale v plném uvážení významu, který přísluší zdobné práci jehly mezi ostatními projevy uměleckého nadání slovanského lidu vesnického.

Jsouc méně než kterákoli jiná práce domácího průmyslu uměle-ckého vázáno na hotovost řemeslnou, mohlo se vyšívání vyvíjeti zcela volně co bezprostřední naivní výraz pudu okrašlovacího. Pro jedno-duchost zevních prostředků jsouc nejprostším projevem výtvarného tvoření lidu, jest právě proto umělecky nejvíce vytříbeným a zároveň nejvíce svérázným výrazem jeho formálního nadání; neboť vrozené for-mální nadání to, tradicí udržované a pěstěné, samo o sobě dostačovalo k dokonalému ovládnutí oněch nekomplikovaných prostředků účinku, v samé podstatě estetické záliby svůj původ bezprostředně majících. Ty z výšivek našich, jež vyšly z citu lidu, cizími vlivy nezmatenéhor mají svoji nepopiratelnou absolutní cenu uměleckou a obstojí vedle každého t. zv. slohového díla umění průmyslného, obstojí vedle něho zrovna tak a zrovna v tom vztahu, jako národní píseň vedle děl vy-sokého umění hudebního.

České výšivky lidové nevznikly ovšem, jak je před sebou máme, za poměrů tou měrou primitivních a zevními vlivy neporušených, aby mohly sloužiti za základ bádání o vzniku a rozvoji naší národní orna-mentiky. Jakkoli jsou to ponejvíce památky umění dnes mrtvého, nesahají přece i starší z nich původem hluboko do předešlého století. Jsou to památky umění již bujně rozkvetlého, zjevně na sobě nesoucí sem tam i ztiak úpadku samorostlého vkusu.

Český lid selský nežil tak odloučen od světa ostatního, aby byl zůstal ve své kultuře zúplna nedotčen jeho vlivem. Z chrámu, z města, ze sídla panského vnikaly do statků cizí živly a byl to zejména ex-pansivní sloh barokový, jehož vlivu také ornamentika našich lidových výšivek neunikla, jakož vševláďě jeho brzy též vesničtí krejčíci napolo se podrobili. Že cizí živel slohový neporušil základního rázu národní ornamentiky, že pod rukama našich vyšívaček namnoze splynul s původ-ními prvky v celek nový, v dojmu sourodý, jednotně zaokrouhlený a zase svérázný, zdá se nám býti zvláště výmluvným dokladem síly původního výtvarného nadání, lidu našemu vrozeného.

Slovanský duch byl v kultuře českého selského lidu přece vždy tak mocný a silný, že pronikl bezděčně každou cizorodou slupkou a nedal se vytlačiti žádným vlivem, na porušení odvěké tradice domácí