namířeným. I v českých výšivkách lidových novějšího původu je mnoho podoby s výšivkami moravskými a slovenskými, obdohy shledáme tím více, čím více k východu, tedy čím více k moravským hranicím se blížíme. Nejstarší vyšívání pak, jež se nám k výstavě sešlo, jest ve vzoru i v technice takořka totožné s některými výšivkami z moravské i uherské Slovače. Stopování těchto analogií je důležité pro poznání staré lidové kultury kmene českoslovanského. Zde musíme se ovšem obmeziti na pouhé naznačení shod a podobností takových. Příklady zajímavé bezděčně se nám naskytnou při přehlížení výšivek, jež k vý-stavě se sešly.

Nalezneme je na severní galerii velikého paláce průmyslového vyloženy v deseti skříních a v četných rámcích; stěny chalupy jsou ověšeny spoustou plen jihočeských, nesčetné koutnice slouží k oddělení malých světnic, v něž vnitřek chalupy je rozdělen, a zároveň co de-korace síní a kdybychom otevřeli almary a zvedli víka malovaných i vykládaných truhel, nalezli bychom ještě nespočtěnou zásobu předmětů, k jichž vyložení místa se nedostávalo.

Kvantita zachovaných památek není lhostejná při posouzení vý-sledků toho kterého snažení uměleckého. Jiný je význam některého exempláře ojedinělého, byť si byl sebe pěknější, jiný takového, který je jen jedním z mnohých mu podobných. Ta spousta výšivek, jež k výstavě se sešla a kteráž přece je pouze částí zachovaných památek starého lidového umění vyšívacího, je spolu důkazem, že umění tomu nescházelo svěžího proudění, ani produktivní síly, ani opory v potřebě všeobecné a ve všeobecné zálibě okrašlovací, že mu nescházel žádný ze zevních příznaků platného a význačného činitele ve svérázné kul-tuře lidové.

Naše vyšívání lidové sloužilo ponejvíce k výzdobě šatu. Výšiv-kami dodávalo se (ovšem že vedle zvláštností střihu) kroji rázovitosti, neboť látky, z nichž kroje sváteční bývaly hotoveny, jsou z velké části výrobkem průmyslu městského. Tyto sváteční látky vlněné a bavlněné jsou vesměs jednobarevné, po tkaných vzorech charakteru národního nemáme nikde stopy. Pokud tkalouny, kteréž na koutnicích středem bývají našity, jsou výrobkem domácího průmyslu, neumíme pověděti — zvláštní je, že prací i vzorem jsou totožné s t. zv. drhačkami morav-skými. Krajky, jež co obruba plen, co okrasa holubinek a konců šatek jsou podstatným doplňkem vyšívané výzdoby, byly zajisté z veliké části domácí prací vesnickou. Při šitých, často velmi jemných a efektních není o tom pochyby, také ne při t. zv. vláčkové krajce, hlavně v jižních Cechách rozšířené. Také o skvostných slohových krajkách na šátkách z Litomyšlska, technikou a vzorem slovenským ficlím podobných lze to předpokládati. Mezi hebkými krajkami, okraj holubinek vroubícími, nalezneme pravé skvosty jemnosti přediva, paličkovaným krajkám nizozemským se rovnající. Na některých z nich potkáme se se vzorcem, připomínajícím vázaný slohový ornament národní. Jsou-li krajky tyto