V Měříně (u Velk. Meziříčí) pastýř dostane od každé hospodyně po třech hrstech každého obilí. Obilí to uvaří a vodu s něho sleje. Vyháněje poprvé dobytek natáhne šňůru napříč přes ves, přiloží ji na obou koncích kamenem a žena přes ni krávy každou pokropí tou vodou se zrní. Přižena z pastvy, pokropí je podruhé v chlévě.

Tu noc před Filipem a Jakubem pastýř nasbírá na hranicích zelinek a „všecké trávy", která tam roste, zvláště nesmí zapomenouti na „spoříček a sedmikrásku"; naloží tam oheň a zeliny uvaří. Než poprvé vyžene, pastýřka jde na pastvisko a vykropí je vodou ze zelin.

V osadě pastýř natáhne šňůru, přes cestu vysype kříž popelem z ohně, na němž se vařily zeliny a pokropí krávy (Deblín u Tišnova). Jinde pokropí se stádo vodou ze tří studánek.

Hnáti dobytek přes nataženou šňůru bývalo všude zvykem a děje prý se proto, aby se dobytek na pastvě nerozbíhal. Z téže příčiny žene pastýř na Novoiněstsku dobytek přes zamknutý zámek. Na Hané, když hnal pastýř koně brankou na pastvisko, položil v brance bič na příč.

Na Kyjovsku musí se pastýř, než poprvé dobytek na pastvu vyžene, tři dni postiti a první tři dni pase jenom dopoledne. Po celý rok, když pastýř žene dědinou, dá-li mu kdo co k snědku, nesmí toho požíti až „na staní" (na pastvě), sice by se mu dobytek rozbíhal. Když si pastýř uváže na „kocar" („tatar", tlustý bič) novou „vlášenku" („kytku" žíní), musí napřed třikráte „za-řáchnout" (zaprásknouti), „svácl-li" by krávu bez toho, pome-tala by.

Pastýři škodívají si navzájem, způsobujíce na př., že se druhému stádo rozbíhá. Když pastýř něco takového zpozoruje, jde na troje hranice, položí tam kožich a bije do něho kocarem. Ty rány dostává pastýř škůdce (Kyjovsko). Na Hané hleděl se pastýř zmocniti škůdcova biče; jak jím třikráte práskl, hned se rozběhlé stádo sešlo.

„Výhonného" pastýř dostává na Dačicku po slaměnce vyrážky a čtyřech vejcích na krávy a slaměnku mouky a lžici soli na vepřový dobytek. Na Žďársku dostává po stříbrném penízi a vejci od každé hospodyně. Skořepiny z vajec zahrabe všecky do důlku, by se mu krávy nerozbíhaly.

Pastýři pokládají se vůbec za lidi, kteří „umějí více nežli chléb jísti". Pomáhají dobytku i lidem od nemocí, ničí zlé účinky čarodějnic a dovedou i sami čarovati. Rozmanitých zaříkaček znají více než kdo jiný, ale nesnadno se na nich čeho doptati. Slyšel jsem, že i vyhánějíce dobytek poprvé na pastvu jistá zaříkání konají, ale žádný z nich mně z toho nic říci nechtěl. Náhodou dostala se mi do rukou sbírka starých kázání „Coelum vivum", vyd.