str. 33
poukazuje taktéž asi k sedmnáctému věku,*) aniž nápěv by tomu odporoval. Mluvím zde arci jen o nápěvech, jichž stáří lze bezpečné stanoviti; takových, jež dle povšechného rázu melodie asi do této nebo ještě starší doby náležeti se zdají, je velmi slušná řada. Nejvalnější čásť nápěvů našich však dle všeho vznikla (alespoň ve formě nyní běžné) za věku osmnáctého, tak že dnes stáří sto let pro naše lidové písně celkem jest asi minimální. Víme na př., že již okolo r. 1740 dle nápěvu „Osiřelo dítě" zpívala se píseň „Ach, kýž jsem slavíčkem". V století devatenáctém povstalo patrně jen málo nových zpěvů.
I v tom zajisté smíme viděti zjevnou sankci lidem nápěvu některému udělenou, když užívá se ho pro větší řadu rozmanitých textů a když zpívá se ve všech končinách království českého, po případě i na Moravě nebo dokonce na Slovači.
Dle udání v Erbenových „Písních" alespoň přibližně a poměrně lze určiti počet textů v Čechách na týž nápěv zpívaných. S 10 nebo ještě více texty uvádějí se na př. tyto nápěvy: „Ach, není tu" má jich 19, „Jetelka jetelka" a rejdovák „Letěla hu-sička" (EN. 345) po 17, „K Pušperku je cesta zlatá" 16, jiný nápěv „Letěla husička" (EN. 346) a „Pepíčku od koní" po 15, „Za našima humny" 14, „Lepší je ta Rakušanka" 13, „Chodíval k nám", „Když jsem šel dnes tejden", „Nehněvejte se, matičko", „Paňmámo, sládek jde k nám" a „Strakatý peřiny" po 12, „Jen se mně, má milá, dobře chovej" a „Když jsem šel od milý" po 11, „Buď, sedláče, hodně vesel", „Když jsem plela len", „Sázela má milá" a „Vyjdu si já na vršíček" po 10. Territorialně nejvíce rozšířena je snad melodie „Ach, není tu".
Nejlépe však osvědčuje se oblíbenost a životní síla nápěvu tím, když vyskytuje se větší počet variantův. u vážného třeba i pa-rodistických. O variantech zevrubně promluvím později; zde budiž jen poukázáno k jejich velké důležitosti pro bádání folkloristické proto, abych pozornost obrátil ku sbírce, která jednak pro vlastní nedostatky své, jednak pro přednosti sbírek Erbenových je dnes zapomenuta, ba skoro neznáma. Míním onu sbírku z r. 1825, kterou krátce nazývati chci „Rittersberkovou", ač dobře vím, že ani Ritttersberkovo účastenství v pořízení ani jeho zásluhy při vydání jejím nikterak nelze přirovnati ku práci a zásluze na př. Erbenově nebo Sušilově. Erben v předmluvě
*) V předmluvě k Erbenovým „Nápěvům prostonárodních písní českých", 1862, str. III, a pak poznámka na str. 463 téhož „Písní a říkadel". — Upozorňuji čtenáře, že nápěvy a texty českých písní budu krátce označovati takto: R znamená zmíněnou shora sbírku 1825 Rit-tersberkem aj. vydanou, EN. „Nápěvy" Erbenovy, EP. vydání „Písní a říkadel" Erbenových z r. 1864, připojená pak číslice značí u nápěvů číslo, u textů stránku.
