šího J. M. královské, pána nám všem milostivého, Vám oznamujeme, poněvadž tu v městě jest sbor bratří, již „Valdenští" slovou a rozkaz J. M. královské i jistý mandát jest, aby ti sborové byli zavříni a oni aby se tam nescházeli než do kostela šli a slovem božím se řídíce i svátostí Kristových od kněžstva řádného, kteréhož církev sv. křesťanská obecná užívá, oni požívali: protož abyste bez meškání psaním svým oznámiti nemeškali, ti sborové jsou-li zavříni tak, jakž vůle J. M. královské jest, a druhé, ti lidé, kde požívají a od koho slova božího i jiných svátostí Ježíše Krista Pána, chce o tom J. M. arcikníže jistou vědomost míti."

Tímto posledním nařízením byl osud bratří a jejich sboru v Náchodě zpečetěn. Nezbývalo jim než vzíti hůl a mošnu a opustiti milý sbor svůj navždy. —

Odešli, aniž bychom zprávu měli kam, a sbor připadl opět vrchnosti, kterou představoval tehdy pan Zikmund Smiřický ze Smiřic (1544—1548), jenž sbor opuštěný ještě téhož roku daroval svému věrnému úředníku Hanušovi Brodiňskému z Brodějovic, který se v něj ihned uvázal. Nasvědčuje darování tomu pozdější zápis v knihách Náchodských, jenž stal se po smrti pana Zikmunda r. 1548 za Albrechta Smiřického, jeho syna a nástupce, r. 1550 o týž sbor a jenž zní: „Léta 1550 v pondělí po sv. Blažeji, jakož J. M. uroz. pan Zikmund ze Smiřic, dobré paměti, dáti ráčil panu Hanuši Brodiňskému z Brodějovic „sbor" i s tou zahradou při něm ku pravému a dědičnému užívání: to nyní i J. Mti. p. p. Jaroslav Albrecht a Jindřich, bratří vlastní Smiřičtí dáti a potvrditi ráčili." Potvrdili tudíž synové Zikmundovi r. 1550 to, co otec jejich, r. 1548 zemřelý, panu Brodiňskému hned po odchodu bratří českých z Náchoda a krátce před svojí smrtí byl daroval. Proto nebylo tenkráte času, aby zápis ten do knih městských mohl býti zapsán.

Pan Brodiňský podržel sbor bratrský do r. 1554 a prodal jej téhož roku po sv. Lucii ur. p. Janu Furtátovi z Letek, úředníku na Náchodě, který hned za zahradou bratrskou míval barevnu, za sumu hotovou 135 kop gr. m., kterou na dvoře měl půjčenou. Pan Jan Furtát z Letek, zemřev r. 1560, odkázal „sbor" i zahradu své manželce Ludmile, roz. ze Sendražic, která jej r. 1562 prodala Petru Sapáčkovi. Od té doby přecházel „sbor" z ruky do ruky, částky zahrady veliké byly pro nové příbytky, které pone-náhlu v sousedství jeho vznikaly, odprodávány, až přišel do rukou Frant. Kimra, který jej r. 1891 prodal továrníku p. Jak. Pickovi za 6000 zl., který co nejdříve jej sboří, aby na jeho místě svoji prádelnu rozšířil. Toť osud „sboru" českých bratří v Náchodě, jehož vyobrazení tuto na památku přinášíme, poněvadž v krátké době bude rozbořen.