nízkých trsů — magnum bonum — kterému tu prostě říkají nízké nebo zakrslé. Největší chvály docházejí brambory, které na poli hodně podsypávají a vařeny jsouce jen se rozsypávají a jsou hodně moučnaty,

K jídlu připravují se asi v těchto způsobech. V zimě — obyčejně k večeři — se pekou. Hospodyně nasype jich, když je náležitě umyla, plno do trouby a ob čas jimi zamíchá, aby se nespálily. Když jsou upečeny, vyhrne je na mísu a postaví na stůl; domácí si berou, loupají a solí — při čemž děti, které mají dobré zuby, libují si nejvíce na chutných kůrčičkách bramborových. Zvláště pěkně pekou se brambory při sušení ovoce v sušírnách; pasákům pak platí za nevy-rovnatelnou lahůdku brambory, kterých si na poli natrhali a.ve svém ohníčku na pastvě upekli. Suché „koláče" kravské jsou při tom nej lepším palivem — z nich jsou pečenky pěkně červené.

Vaří-li se brambory, předkládají se k jídlu s mundurem čili tak, jak jsou. Říká se jim také brambory na loupačku a vtipkáři přezdívají jim koroptviček motykou střílených. Stolovníci loupají si každý pro sebe a mažou buď čerstvým máslem, sádlem nebo též tvarohem v mléce rozdělaným. Aby tuhý, mazlavý pokrm rychleji „jel", zapíjí se obyčejně podmáslím ze společné nádoby. V chudých baráčcích obejdou se při tom ovšem i bez másla, sádla i tvarohu a místo podmáslí poslouží jim prostá voda.

Bramborys mlékem připravují naše hospodyně takto : Na-loupají brambory, překrájejí je na půlky nebo čtvrtky, dají do mísy a polejou studeným ssedlým mlékem nebo podmáslím. Jindy ustrojí brambory zapražené. Oloupou brambory syrové a uvaří, pak je zapraží (při tom je dobře dáti více vody, aby byla omáčka), a přidají cibulky. — Úpravnější jsou brambory klechtané čili na kyselo: okrájené vaří se s bobkovým listem a cibulí a když jsou uvařeny, poleje je hospodyně na míse omáčkou ze smetany, do níž dala nějaké vajíčko a trochu mouky. — Oškrabané neb okrájené a pak vařené brambory vyskytují se ještě v těchto podobách: s omáčkou koprovou, s bílým křenem smetanovým a se zelím, a to sladkým i nakládaným. Tyto jsou oblíbeny zvláště na podzim a v zimě jakožto obměna knedlíků se zelím, o kterých bude řeč níže.

Zde hodí se učiniti kratičkou poznámku o příboru stolním. Čtoucí pozoroval již, že většina pokrmů dosud uvedených předkládána byla všem účastníkům stolu ve společné míse. Z ní jí každý, pokud má chuť, při čemž ovšem loudavému třeba si popíliti, aby neodešel s prázdnou. Hospodyně arci nevaří nikdy na odmírku — již proto ne, že by ji ve vsi pomluvili pro lakotu a že by se čeládka u ní neudržela. Z mísy se jí se lžicí, kterou si každý také překrajuje, čeho třeba. Vidlička není u prostého venkovana nástrojem oblíbeným — on i při mase, nakrájev si je prve, užívá raději lžíce než vidličky; vždyť by si jinak nemohl ani omáčky pořádně nabrati.