když však přišla domů, měla v kapse pouze suchou trávu. *) U Třebechovic prodával „hastrman" jako kramář rozličné věci. Kdo se však na večer u jeho krámu opozdil, toho bez milosti utopil. — V ohyzdného starce proměnil se vodník, když ho jakási vdova, které syna utopil, chytila a ke kamnům, v nichž se topilo, uvázala. Vodník začal naříkati, ale Janečka vydati nechtěl. Vdova stále přikládala, až vodník ztrácel sílu a ze mládence v ohyzdného starce se proměnil. Pak jí syna vydal. — Často chodíval vodník přestrojený na jarmarky. Prodavači, zvláště ševci a hrnčíři ho rádi viděli a jemu prvnímu rádi prodávali, poněvadž jim šlo potom zboží dobře na odbyt. — Hrnčířce jedoucí do Břeclavy na jarmark, vsedl si chlapec na vůz. „Nesedej tam," volala naň žena. „Však nejsem těžký," odpověděl vodník huhňavým hlasem, „jenom mne svezte, budete míti dobrý odbyt." Když přijeli k řece, skočil hastrman do vody. Hrnčířka prodala všecko zboží, ač ten den pršelo.**)

V Benešovsku, jako vůbec kde jsou rybníky, mluví se mnoho o vodnících. Nějaký dědeček vypravoval, jak ho za mladých let vodník postrašil: „Několik hochů šlo se koupat do Konopišťského rybníku. Již chtěli vylézti z vody, když jednomu napadlo, by se všichni najednou potopili. Poslechli; ale hned každý jako střela na povrch vyletěl. Prchali z vody a jen na polo se ustrojivše chvátali domů. Příčinou strachu byl vodník." „Vidím jej až do dneška," pravil dědoušek, „byl mladý s ustaranou tváří, byl oděn širokým pláštěm a širákem, z něhož voda kapala. Seděl na bobku a šklebě se, svítil si na nás lucernou. Zima mnou lomcuje ještě teď, když si na to vzpomenu," dodal dědoušek.***)

Na Moravě (v okolí Přerova) takto se vodník popisuje: „Jest malý mužíček, zelených očí a vlasů, z nichžto mu stále teče; nos má jako jestřáb. Oblek jeho jest pěkný; má zelený kabát s velikými šosy a zlatými knoflíky, z levého šosu mu kape voda. V ruce drží obyčejně proutek, kterým když do vody šlehne, tato se mu hned otevře." †)

Krejčí, jménem Khopp, obývající v „pazderně" u Nového Bydžova vypravoval kdysi, že viděl vodníka jako pacholíka oděného v zelený kabátek s dlouhými šosy, z levého pak šosu kapala voda; kalhotky měl červené. Když k němu krejčí přišel, požádal ho, by mu podobný kabátek a spodky ušil. Ale krejčí se ho ulekl a utekl domů. (Nový Bydžov.)

V řece Dřevnici měl stálé sídlo „Bestrmann", malý to človíček dlouhých zelených vlasů, v zeleném kabátě a zeleném klobouce. Sedával na splávku, a když spatřil člověka, buďto skočil do vody zařehtav