Předchozí 0061 Následující
str. 58

kterou jednou na večer k rybníku vedl, aby se tam pásla. Když pro koně přišel, zdálo se mu zařehtání neobyčejné, a když mu na hlavu ohlávku dával, nahmatal mezi ušima roh. Věděl hned, že to vodník a proto zvolal: „Chval každý duch Hospodina." Kůň zmizel v rybníku a soused chvátal domů, kde nalezl „ryzku" u žlabu přivázanou.*)

V podobě mladého volka zavedl kdysi vodník mlatce, když se z roboty vracel. Robotníci ze Fryčovic mlátili ve dvoře Antonínovském, který náležel k panství Hukvaldskému. Jednou k večeru již všichni z práce odešli, jen Bernard Hajný se poněkud zdržel. Když pak při měsíčku domů se ubíral a na luka mezi Brušperkem a Fryčovicemi přišel, spatřil tu volka na trávě se pasoucího. Odepjal opasek, přistoupil k dobytčeti a hodil mu opasek na roh; jakmile však chtěl opasek i na druhý roh zadrhnouti, shodil volek pouta a couvnuv několik kroků, pásl se dále. To se několikrát opakovalo a Hajný chvátal za dobytčetem přes kopce i doliny. K ránu dostali se k řece Holešné pod Standlern (lesem u Místku) tekoucí, volek se obrátil k Hajnému a úsměšně se zachechtal: „Cha, cha, cha. Proved jsem tě —" a žblunk do vody. Hajný s hrůzou poznal, že volek nebyl nikdo jiný, nežli „hastrman".**)

U rybníka „Úskočného" pásl ovčák ovce, z nichžto jedna sklouzla do vody. Ovčák přiskočí, chce jí pomoci, ale ona bečí a ode břehu do vody vstupuje. Když to hodnou chvíli trvalo, zahrozil ovčák do vody a pravil: „Však já ti tam pro ni nepolezu! Udav si ji, obludo!" Po těch slovech se otce zatočila několikráte do kolečka a zmizela ve

vodě, vodník si ji vzal. ***)

(Pokračování.)

Zprávy o nálezech archaeologických.

Pastýřská osada z doby neolithické v obecní cihelně V Čáslavi. V hliníku zdejším sleduji od r. 1885 ostatky dávné osady z mladší kamenné doby. Při kopání jílu objeveno na 120 jam, z větší části odpadkových (neprávem od některých „kulturními" nazývaných), jen některé z nověji objevených sloužily též ku bydlení. Tyto jsou svrchu 3 – 4 m. široké a úží se dolů, nebo jsou přímo, kotlovitě vyhloubeny do 1 1/2 – 2. m., ale největší jsou dole širší a patrně bývaly krytem z roští nebo proutí opatřeny. Celkem bývají obydlí tato velice chudá, ani střípku v nich nebývá, jen uhlazené kameny a rozštípané kosti. Pastýři klidně je opustili, lepší majetek si odvezše.


*) Zlatá Praha 1S86, str 407 J. D. Hradištský: O vodníkovi. **) Slavia: Národní pohádky a povésti, str. 79—80. ***) Zlatá Praha 1886, str. 407. J. D. Hradišťský: O vodníkovi.

Předchozí   Následující