Z bronzu vytknouti sluší: srpek, bradavičkou opatřený, jeden silnější kruh na ruku, litý, jiný menší z drátu dvojatě točeného, čásť řetízku o 8 větších článcích otevřených (typ Dražkovický), 16 buď celých buď rozlomených jehlic s různými hlavicemi, 3 šídla, 2 náušnice a něco úlomků. Železo se zde nevyskytlo.*)

Archiv královského města Berouna chová skrovné sice, ale důležité zbytky protokolů výslechu svědků při soudních rozepřích z let 1569—1573. Při čtení těchto starých papírů nás zajímá jednak stručná a jadrná mluva, daleká oné bakalářské češtiny, která nás nudí zapletenými periodami, jednak obsah jejich, který přispívá ku poznání mravu tehdejšího lidu našeho, tak, jak se jevil v životě rodinném i pospolitém. Z této četby vyjímáme předem ony případy, z nichž vyplývá veliká popudlivost lidu, tak že velmi snadno z chatrných příčin vznikalo hanění a nadávky, často i rvačky, v nichž nepadaly vždy suché rány.

Hron Batelovský, radní servus v Berouně, r. 1568 přiženil se ku vdově po Lukši mlynáři v tomtéž městě, a zanechav úřadu servusa, hospodařil v jejím domě na náměstí (č. 39), veda řemeslo soukennické. R. 1571 jednoho dne seděl v přístřešku rathouzním při pivě, s ním Jan Šebesta a Martin, hrnčíři, Jan Chmelina a Vávra pekař. Za chvíli šel tudy mladý pekař Jan Srbovic, který vedl řemeslo při matce své. I zavolal naň Hron, přátelsky mu dal poctu (připitím), a tak sedíce vespolek měli dobrou vůli. Ale to náhle se obrátilo na zlé. Hron dal své pastorní dcerušce peníz, za kterýž si koupila u Srbů žemli, a vida Hron žemli býti nevypeklou a polou syrovým těstem, vzkypěl hněvem a volal na Jana Srbovic: „Žádný neprovozuje v tom řemesle tolik falše a fortele, jako ty, žena a matka tvá. Buď chléb malý pečete nebo nedopečete. Jest potřebí voliti ouředníků, aby na vaše řemeslo dohlíželi." I vzchopil se uražený pekař a odpověděl v hněvu: „Falešníku, lháři, nejsi hoden, aby tě při městě trpěli!" A na to Hron: „V hrdlo lžeš, zvyjebený zloději!"**) Rozezlené sousedy krotili druzí přítomní a Srba takto trestali: „To není dobře, však jste kmotrové!" Ale ti byli již rozkmotřeni a za to hanění pak odpovídali před právem městským.

Podobný osud měl Hron r. 1572 na podzim. Přijel se soukenníky Janem Loškem, Janem Dobským a Tomášem Faráříkem do Hořovic a tam kupovali