boje se o svého syna, šel na radnici a položil za něho půldruhé kopy. Ale Hron peněz nepřijal a nastoupil pořad práva městského proti mladému Loškovi Za málo dní přišla k Loškovům právní obsílka, kteréž odepřel Lošek, řka vyslanému servusovi: „Nyní jsem ožralý! Přijdu, až se vyspím!" I vyslán byl po něm sám městský rychtář s žilou, aby dle výroku pánů Berounských neposlušného odvedl do šatlavy. A Lošek vida, že je zle, rychle vběhl do konírny otcovy, sedl na kůň a zadními dveřmi ujel pryč z města a do světa. Zatím byl na radnici povolán Vít Bělský, městský kantor, jakožto znalec písma a ten před pány prohlédl ono písemné svědomí, načež seznal, že jest psáno rukou Jana Loška. Také oba kněží Ondřej i Šebestián dali zprávu, že onoho svědomí nepsali. Ale na ušetření starého Loška odložena pře do návratu lehkomyslného synka; zatím tatík Lošek ono corpus delicti nějakým fortelem dostal do svých rukou a hodil je do pece. Téhož roku 1568 vypukl v Berouně záhubný mor, jemuž podlehl starý Lošek i syn jeho Celestin a všecko dědictví připadlo Janu Loškovi, o němž šla zvěst, že někde v cizině přijal stav kněžský. Týž vrátil se teprve r. 1570 do Berouna k dědictví po otci a Hron nemeškal pohnati ho ke právu konšelskému; než Lošek děl, že jsa knězem, odpovídati chce před právem duchovním v Praze. Však ať byl knězem čili nic, Lošek nikdy neujal se úřadu kněžského, ale vedl otcovu živnost soukennickou a sám sukna barvil a postři-hoval; zdá se, že Hrona sice na penězích spokojil, ale kyselost mezi nimi trvala dále a ono nečisté prádlo Loškovo r. 1572 na novo přišlo k usvědčení, ač ne-námo, s jakým výsledkem.

Výstup velice surový způsobil v postě roku 1571 Jan Burianův, řezník a soused zadnější, kterému v městě obecně říkali Bumba. Asi dvě hodiny po západu slunce seděl týž za stolem v mazhauze domu konšela Mikuláše Markváska při hořkém pivě, s ním řezníci Jozef a Vaněk Kavkové. Jan Hruška hrnčíř, Jan pekař, Jan Houska šenkýř rathouzní, Izaiáš ručníkář. Hospodář domu dlel v Praze za obecní potřebou a na pořádek v domě dohlížela jeho žena, statná paní Anna Markvásková. Její služebná šenkýřka posluhovala hostem. Bumba právě hovořil s Vaňkem Kavkou o minulém čase, kdy učil se řemeslu. Tu od jiného stolu ozval se Ondřej Němec hrnčíř a vkládal se do jejich hovoru. Z toho vznikla hádka, už Bumba vzkřikl na Němce: „Mlč, ty vyjebenej lotře a zrádce!" V tom vešel do nalévárny městský rychtář Jan Každý, zámožný švec a majitel koželužny, měšťan školsky vycvičený. Jsa na úřední obchůzce, vládl odznakem svého práva, pletenou žilou hovězí. Při vkročení zaslechl slova Bum-bova a pravil: „Bohpomozi, páni sousedé, pěkně se ctíte! Víte, že v městě lotrů a zrádců netrpívají a že takových při našem městě není!" A paní Markvásková přivítala rychtáře řkouc: „Chvála Bohu, pane rychtáři, že jste přišli! Však nemám tu nižádnéhe pokoje!" Ale Bumbu mrzelo ono úřední napomenutí. Měl na rychtáře dávno s vrchu, ježto týž mu kdysi, snad na přetržení nějaké půtky, zabavil sekyru. I vyvstal ze zástolí a vzkřikl naň: „Mlč, ty hanebnej ševčíku, prtáku a nerozkaznj mně! Však tebe se nic nedotýče! Vrať mi raději sekyru, kterou jsi mi ukradl!" Na to vece rychtář: „Není tak, nemluvíš pravdu. Jsem-li tobě čím povinen, máš mě pod právem městským." A zase Bumba: „Pojď, rychtáříku, bij mne, jsi-li dobrý, jednou i podruhý!" V tom rychtář zdvihl žílu a chtěl ho již práti. Ale tu vyskočili všichni přítomní, též Ondřej Němec, chytili se ruky jeho prosíce: „Pane rychtáři, pamatujte se a nebijte ho! Vždyť jest městský syn! Budiž dobrá vůle mezi vámi!" I vzpamatoval se rychtář a sedl za stůl. Zatím paní Markvásková chytila se Bumby a tiskla ho ku dveřím; on ještě ve dveřích vyzýval rychtáře haněním, volaje: „Pojď za mnou, hubený ševče, prtáku, něčím mne koštuj a bij mě, vyjebenej rychtáři hrubej! Co se domníváš, že bych do Prahy netrefil s žalobou? A věz, že se tě za žílu tvou nebojím!" Konečně ho přece vystrčili z domu a dvéře za ním zavřeli. A on ještě po rynku lál a hampejzoval, až Hron Batelovský z okna se mu ozval a ho trestal, řka: „Pamatuj se a nedělej toho! Važ si toho domu páně Mikulášova, poněvadž jest pan Mikuláš pro obecní dobro vyslán do Prahy!" Na to Bumba: