Ze Žďárských hor.

Krajina jest ve žďárských horách velmi chudá, půda málo úrodná, musí se mnoho hnojiti a obilí nesype tak jako v kraji, i jakost jeho jest lehčí. Žita zde za Žďárem v českou stranu velmi málo sejí, vyleží je sněhy a slupka zrna je tvrdá tak, že se málo mouky namele. Seje se více jařice či jaré žito, za Žďárem v stranu moravskou sejí žito i jařici, též i pšenici místy. V některých dědinách však, jako ve Sklenném a na Kocajdě, nedaří se již ani jařice a seje se pouze oves; horácký vtip praví: že i tento se musí dosušovat v pekárně. Ječmen též sejí pro krupky do polívek a na kaše, hrách již méně, neboť bývá ze studených zdejších půd nevařivý a snětivý. Kolem Žďáru v Sazomíně a Obyčtově sejí též čočku, jež se dosti dobře daří. Lnu pěstovalo se zprvu mnoho, nyní zaniká, neboť se nevyplácí; mzda lidí ku práci veliká a neplatí se již výroba lnu i příze jako druhdy, obchod ten jest ovšem hlavně v rukou židovských. Krmné píce neseje se mnoho, sem tam jetel. Panuje posud zvyk nechati pole úhorem, ač se již hlavně vlivem hospodářských spolků jeví pokrok k lepšímu, za to řepa se pěstuje hojně, hlavně co píce dobytku a husám, též k jídlu. Burák se tu nedaří, až dále ke Karlovu (Liebesdorf), jediné to německé vesnici v celém okolí; mrkev a mák si sejí hospodyně tak pro radost, za to zelí se věnuje veliká péče, to okopávají, slepičím hnojem obkládají a všemožně se přičiňují, aby byly veliké a tvrdé hlávky. Jef zelí neocenitelné v zimních pokrmech. O pěstování zelenin, kapusty, brukve a karfiolu nechce nikdo slyšeti, jen sem tam v zahrádkách mají trochu salátu; okurky se nedaří přes všemožnou péči.– Skytá sice kraj chudě výživu, ale skytá ji přece. Pravda, má zdejší lid takovou lásku k rodným horám, že se vrací ztráviv léta ve světě sem zpět v tu bídu; jak sami říkají, není prý přece nikde tak krásně jako zde. Pokusím se vypsati povahu lidu tak, jak jeví se oku pozorovatele v jednotlivých okolnostech života lidového. Jeť ovšem mnohá stránka temná, mnohý stín, jejž rád by upřímný přítel lidu odstranil; zaviňuje je nejvíce nedostatečné vzdělání školní, bída a nesnáze o výdělek.

Kdo nežil nikdy na vesnici, jest překvapen uspořádáním obydlí a těžko mu uvěřiti, že mohou lidé tak žíti, strádajíce všeho pohodlí; než naši horáci jsou tomu již zvyklí a spokojeni. — Stavení jsou na dědinách všude jen přízemní, málo kde pod patro, světnice v menších