a k deváté hodině uvaří se polévka a nějaké „jabko" (brambor), ovšem jen „na šup", leda u větších familijantů si je omastí; pak asi ke čtvrté hodině zase polévka a buď jabka se zelím, maštěná obyčejně lojem, anebo i kaše nebo trpalky (škubánky) buď sypané nebo se zelím. Zelí vůbec libují si hospodyně bohaté i chudé. Dává se k hrachu, trpalkám, jabkám, slejškám a na polévky zaklechtané mlékem aneb i jabkové zasmažené. Zasmážka se dělá na loji, u docela chudých opraží se jen mouka na soli, polévka zasmažená sluje vůbec „černou", mléčná „bílou", jabková pak, do které se přidá krup, trochu zeleniny a místo zasmážky kousek mastnoty a někdy i vejce, „sklinkovou" — tato jest zvláště oblíbená.

Kaši zde rozeznávají trojí: žlutou, bílou a režnou. Žlutá jest jahelná, bílá krupičná nebo rejžová (sváteční jídlo) a režná z domácích ječmenných krup nebo krupice. Kde mohou vařit kaši z mléka, pochvalují si to ; ale kde vaří z vody, tam říkají, že je po ní brzy hlad. Jahelná kaše se někdy vypéká se zelnými listy, strouhanou mrkví nebo cibulí, to sluje jahelníkem. Mrkev se seje dosti zhusta, ale za samostatné jídlo se neužívá, jen co nádivka do koláčů a i tu se míchá s mákem a připravuje se z ní perník. To se ustrouhá, na kutchanech v troubě, nebo v pekárně po pečení chleba usuší a utluče. Toto sypání na trpalky a nudle jest chutnější než prachanda, již lidé rádi kupují.

Místo masa si hledí chudí lidé zjednati přece jakousi náhradu. Kupují od řezníků rádi krev, tato se smísí s uvařenými ječnými kroupami, strouhanými vařenými brambory a kořením a dá se na plech vypéci; někde dají pouze koření a krupici, jmenují to hlavičkou a rádi požívají. Též hovězí nohy a plíce rádi kupují, je to prý přece maso a trochu polévky, říkají. Pokud vím, neseká se posud na Žďáře a okolí maso koňské, lidé říkají, že by jedli je též, však prý kůň nic „zma-tečního" nežere; psů ani koček se chudí lidé neštítí a padne-li někde dobytče, i tu rádi maso jedí, však prý není prašivé a Pán Bůh prý je neotrávil. Stalo se již, že při pádu dobytka, ba i při pádě červinky u vepřů padlá zvířata byla zakopána — v noci je lidé vykopali a přes to, že byla polita karbolem a petrolejem — snědli. Z drůbeže nezahazují ani střev, ale tyto očistivše uvaří a snědí. Ryb kde mohou v četných rybnících dosíci, rádi se podvolí nějakému namáhání. Loví-li se, bývají celé dědiny u toho, ukrást rybu nepovažuje si ani největší sedlák za hanbu; ryby upravují z kysela, drobné dají na kutchan, pomastí a posypou moukou a dají do „křupava" upéci. Je-li ryb mnoho, dávají je udit a pak je vaří. I raky chytají, ale nedbají o ně, to více na prodej.

O zabijačkách jsem se již zmínila, jakož i o husách; z jiné drůbeže kachny a kuřata se doma zřídka zabijí, spíše slepice se těší oblibě, do „kouta" se pošle vždy slepice vařená s nudlemi a jiná uvařená se dá opéci a do vnitř nadije nádivkou z krupice s hrozinkami. O svatbách nesmí scházet polévka slepičí, podává se zvláště,