L. Haupt, sekretář zhořelecká společnosti a později spolupracovník Smoleřův při „Pěsničkách", poslal Antonův opis ev. faráři v Jaseni, H. A. Bronišovi, kterýž opravil rukopis co do pravopisu a jazyka a přidal k němu i několik jiných písní z okolí jaseň-ského i s nápěvy; kromě toho přeložil všecky písně doslovně do němčiny. Haupt potom z takto opraveného a doplněného rukopisu otiskl dvě sbírečky v orgánu společnosti, „Neues Lausitzisches Magazin" 1835 97., 1839 157.

Před tím ještě, r. 1830, vyšla první tištěná sbírka lužických národních písní, „Prostonárodní písně Slovanů v Lužici Dolní", v našem „Časopise Českého Musea" (s. 379.). Je to 11 dolnolužických písní (bez nápěvu), kteréž v letech dvacátých v Lužici sebral Ondřej Kucharski a v „Časopise Č. M." spolu s českými překlady otiskl Fr. L. Če1akovský, jenž je byl, od Kuchařského dostal.

R. 1840 vyšla v témže „Časop. Č. M." jiná sbírečka, tentokráte hornolužických písní (počtem 9). Uveřejnil ji P. Fr. Douch a pod titulem „Lužické národní písně" (str. 215.) z větší rukopisné sbírky Jana Petra Jordana, jenž byl vedle Smoleře prvním sběralelem lidových písní lužických. On konkuroval sbírkou svojí i o cenu zhořelecké společnosti (viz níže) a vydal počátkem r. 1841 v Budyšíně první samostatnou sbírečku lužických písní pod názvem „Serbske Pěs-nički, zezběrane a Serbskim hólcam a holcam k zwjeselénju wudate wot Čěžčanskich Wićazec Petra" (str. 30 malé 8). Knížečka obsahuje 9 hornol. národních písní (bez nápěvů) a 1 píseň umělou (od H. Zejleře.)

R. 1836 vypsala zhořelecká společnost cenu 50 tol. za nejlepší sbírku lužických písní. Následujícího roku cenu zdvojnásobila a po té došly čtyři sbírky o úhrnem počtu 200 a několika písní. Byly to Smoleřova, J. P. Jordánova, Markusová a Hauptova (sic!). Cena přiřčena byla sbírce Smoleřově, ostatní sbírky dostaly ak-cessit. Z těch akcessit přijal a sbírku svoji zhořelecké společnosti postoupil J. P. Jordan; Markus vzal sbírku svoji zpět a nepůjčil ji ani, později Smoleřovi, když jej tento o ni pro své „Pěsnički" žádal. Zhořelecká společnost vymínila si při udělení ceny sbírce Smoleřově právo vydavatelské, Smoleř však této podmínky nepřijal, cenu zamítl a sbírku si vyzvedl. Po té psal mu Haupt, „že má zhořelecká společnost ve své bibliotéce mnoho srbských národních písní, ještě kolem r. 1770 nasbíraných, kteréž by on rád se Smoleřem vydal". Sliboval též, že se postará o nakladatele. Smoleř v mladistvé nezkušenosti ke všemu svolil a učinil s Hauptem smlouvu. Haupt však nakladatele nenacházel. Tu se nabídl Smoleřovi knihkupec Gebhardt v Grimmě, že by sbírku jeho vydal, přidá-li k originálním textům i německý překlad; o Hauptovi však s počátku nechtěl slyšeti. Teprve později na prohlášení Smole-řovo, že od slibu Hauptovi daného ustoupiti nemůže, přijal i jeho spolupracovnictví. Smoleř zatím již poznal, kým byl napálen — Haupt