Předchozí 0087 Následující
str. 84

My tolikéž truňk vína s sebou majíce, mezi tím jsme Jeho hraběcí Excellenci i Vaším Milostem a celé obci této dobrého zdraví i všelijakého šťastného-prospěchu, též vždyckny pokojného z obojí strany sousedství tu společně i s týmž nadjmenovaným panem hejtmanem vinšovali. Po vyřízení pak tý vší práce od pana hejtmana na Pečky na místě celého města tohoto magistrátu jsme dosti vlídně pozváni byli. Jména osob z panství Pečecského tu přítomných po vejš již dotčeným panu hejtmanu tuto následují: Jan Zadražil, rychtář Pe-čecský, Martin Kopecký, Martin Malý, Šimon Kopecký, Matěj Tisovský, item jeho synek z Peček; z Nebovid Beneš Abraham, Jan Kalenda, Matěj Veverka, Beneše Abrahama synek, Jakub Dostál, šafář a Vácslav syn rychtáře Pečecskýho. Kteroužto relaci že od nás přijíti a našimi laskavými pány a patrony ve všem zůstávati ráčíte, šetrně žádáme a se důvěřujeme. Actum této relací v městě Novém Kolíně nad Labem 3. Novembris anno 1656.

Vašim Mtem poslušní sousedé Hendrych Kherbe, Adam Hlas, Jan Pokorný, Vácslav Žádný, M. G. A. Věčorek jinak Fymler písař raddní.

Po přednešení před JMC pana rychtáře, pana purgmistra, pány raddní, též pány starší obecní do plnosti raddy města Nového Kolína nad Labem nadepsané relací od týchž nadjmenovaných pánův Hendrycha Kherbe, Adama Hlasa a Jana Pokornýho spoluraddních, Vácslava Žádnýho staršího a M. Gervasia Alojziusa Věčorka jinak Fymlera písaře raddního, vše měšťanův téhož města, ku právu přijata a do těchto kněh s povolením incorporírovaná jest feria VI Hugonis, 17. Novemb. a. 1656 consule Dno. Adamo Hlas, huc in re eius vices-agente Dno. Daniele Neylink urbis primate.

Vydán vejpis této předepsané relací v příčině obnovení mezí a vysazení mezníkův mezi rolími nad Polepy k žádosti urozeného pána pana Jiřího Blažeje Knappovskýho, panství Pečecskýho hejtmana, s povolením práva jako i městskou menší pečetí potvrzen jest. In consilio regie urbis Novae Collinae ad Albim. f. IV. s. Nicolai, 6 Decembr. a. 1656 consule eodem domino Adamus Hlas. —

Lidové podání české o škytavce.

1. Kdykoli někdo u nás škytne, říkáme: „Někdo si na nás vzpomíná."

2. Aby si nevzpomínal ničím zlým, radí mu zkušenější: „Zataj dech – tak ten, kdo si na tebe vzpomíná, přestane si vzpomínat a tebe škytavka pustí".

3. „Drží mne, chytla mne škytavka," naříká si někdo. Jiný radí: „Napij se vody — ona tě pustí".

4. Dobře je při škytavce namočiti do studené vody hadřík a přiložiti jej na důlek u srdce, aby ho škytavka neutrhla.

5. Kdo hltavé jí a při tom mluví, nahltá se větru a dostane škytavku. Někoho „popadne" škytavka z lítosti, někoho ze zlosti, někoho z hladu, někoho ze zimy a pod. Ať si vzpomene, z čeho ji dostal a snaží se toho zbaviti, na př.

lítosti, zlosti, hladu — škytavka ho „pustí".

    Frant. Slavomír Štěpánek

v Kopanském mlýně pod Tuchoměřicemi u Prahy.


Předchozí   Následující