případům, kde mrtvola nebyla pohřbena sedíc na bobku, nýbrž sedíc na něčem, klečíc atd. Zvláštní tento druh ritu pohřebního vysvětluje p. B. Jelínek tím, že všechny hroby tohoto druhu přináležejí jisté zvláštní rase nebo kmeni, u níž tento pohřební zvyk panoval, anebo pocházejí od náboženské sekty, u níž se tento caeremoniální pohřební výkon od nepamětných dob zachovával, až se konečně stal jakýmsi druhem pověry.

O vysvětlení vlastního psychologického významu tohoto zvyku pokusil se nejnověji znovu P. M. Wosinsky. Píše: „Tato poloha koster upomíná nás mimovolně na děcko v mateřském klíně odpočívající. Ostatně jest to přirozená poloha plodu v mateřském těle a také člověk umírající v boji se živly, stuhne při smrti nejvíce v této poloze." A dále: „Tento pohřební obyčej nemůže být nic jiného než výraz víry v znovuzrození k nadpozemskému životu. Poloha bobkařů odpovídá totiž poloze plodu. V téže poloze, v které se člověk na-rodil, byl opět do lůna společné matky země položen, aby se nalézal při svém znovuzrození ve své přirozené poloze."*)

Nesouhlasím ani s míněním p. Jelínkovým, že by tento obřad pohřební přináležel jen jisté rase, jistému kmeni nebo sektě, ani s výkladem jeho psychologického významu, který tuto podal P. Wosinsky. Proti prvému svědčí mi, jak ihned ukáži, že zvyk tento sledovati můžeme od dob nejstarších hluboko do praehistorie, a že jej nalézáme rozšířený všude, nejen po celé Evropě v době praehistorické, ale dosud u primitivních národů celého světa.

Při výkladu psychologickém kladl bych proti P. Wosinskému mnohem menší požadavky na náboženské idey těchto předhistorických kmenův, a vysvětluji si zvláštní tento obřad prostě následovně: U primitivních, nevzdělaných národů, za jaké přece také předhistorické obyvatele Evropy musíme považovati, jest zvyk seděni na bobku velmi obyčejný a rozšířený. Divoch nahý nebo polonahý nalézá ve skrčené poloze největší ochranu proti zevním vlivům, proti zimě, dešti atd.; ohroženější jest již seděni, nejvolnější ale při tom i nejméně chráněná poloha těla jest postava rovně vztýčená, stojící. Divoch sedí na bobku, když odpočívá, třeba o kmen podepřen, sedí tak v „radě moudrých" a se skrčeným tělem leží ve spánku, sám sebe tím nejlépe zahřívaje a proti nečasu se chráně; naproti tomu člověk vzdělaný bez odporu mnohem více stojí vzpřímen a leží natažen. **) Také děti sedí o mnoho častěji na bobečku a nachylují ku ležení se skrčeným tělem.