zapsal Kosmas, a snad ještě za Dalimila. Ti zachovali ještě verse původního podání, ovšem již velmi pozdní, a upravili si je každý podle svého. Nově vykvetly báječné zprávy o Přemyslovi za Karla IV., jenž puzen touhou probuditi a povznésti starou českou moc a slávu, staral se též, aby obnovil staré řády a dodal jim vážnosti. Za něho rozšířila se pověst, jsouc vážena, poněvadž vyprávěla o vzniku a nejstarších dějích královského českého rodu. Paměť udržovala se pak stále, v literatuře knižné, u dvora královského, mezi šlechtou českou i v českém lidu. Pozbývala důležitosti a vážnosti s klesáním české moci a slávy. Nyní má vedle jiného literární význam, podávajíc doklad o duševní činnosti českého lidu v dávných dobách.

Psáno bylo o ní několikráte. Naši historikové, Palacký a Tomek, píšíce o nejstarších českých dějinách, všímali si starých pověstí jen potud, pokud by se z nich dalo nalézti zrnko historické pravdy.

Brandl*) chtěje dokázati, že Čechové v Čechách mnohem déle byli usedlí, než se domníváme, pokoušel se o důkaz mythologickým výkladem českých pověstí. Čechové dle něho měli společný mythus asijský. Ten během času v Čechách přetvořil se teprve na mythus český a během dalších dlouhých dob porušil se tento do té míry, jak se nám zachoval u nejstarších kronikářů. Z toho prý patrno, že Čechové musili být v Čechách mnohem déle usedlí, aby se staly všechny ty proměny, než se obecně domníváme.

Sobotka**) hledí si hlavně mythologického významu Přemyslova. Pole je prý symbol oblohy, orání znamená prorývání mračen (hrud) aneb oblohy, pluh je slunce, měsíc, blesk. Tedy „Přemysl orá pole" = Blesk (bůh hromovládce) mračna proráží. Přemyslovi volové jsou personifikací mračen bouře a deštěnosných. Skála, v níž se ukryli, je hora oblaková, a voda, jež z ní vytéká, je symbol deště. Kůň Libuší poslaný je personifikací větru nebo rychloletého mračna a poslové s ním jdoucí jsou bezpochyby putující obláčky. Líska je druhý symbol blesku a vzrůstající ratolesti značí osvěžení přírody po bouřce. Libuše je žena oblaková. Dle národních názorů honí se Perun z jara za oblačnými děvami a zasnubuje se s nimi. Jeho símě je zúrodňující déšť. Přemysl je personifikací Peruna a Libuše oblačné děvy, s kterou se Přemysl zasnubuje, zorav zde nebesa svým pluhem — bleskem, a zahnav býky — mračna do hory oblakové atd.

J. Lippert***) usiluje o to, vyložiti vznik pověsti z výkladu jmen místních. Lid prý znal jména starých tvrzí, mohyl a dědin (vy-