pěti prameny a z nich vykvetlo pět ořechův. Čtyři uschly a pátý zůstal. Ptali se Přemysla na to znamení a on vyložil: „Otka suchá je znamení mého chlapského urození. Ale že hrzy vzkvetla, dojde můj rod královského řádu, bude z něho patero kněžstvo, ale brzy čtvero zhyne, páté však vyroste mocně a dojde toho času, že vnuk pomstí svého děda i jeho vrahům pak bude běda." *) Potom jeli do Libušina dvora.

I při sběžném srovnání je patrno, že Kosmas i Dalimil měli předlohy rozdílné. Jde o to, který z nich čerpal z verse původnější. Oba autoři látku spracovali, mísíce do ní své myšlénky. Cosmas jako kněz pohrdal pohanskými Čechy a pokládal je za nevzdělance. Mluví o nich velmi povržlivě. Líčí drasticky jich hrubost, na př. při hádce obou soupeřů. Libuše je mu čarodějnicí a neváhá klásti jí do úst podrobné věštby, jen aby čarodějné umění její dobře zobrazil. Kromě toho, jsa bujné fantasie a živé povahy, líčil velmi realisticky a přidával scény k osvěžení děje. Tak na př. celá scéna soudní je až rozvláčná líčením do zbytečných podrobností. Když poslové jdou hledat Přemysla, potkají u Stadic hošíka, a vyptávají se ho, zdali je to ves Stadice a zdali je v ní muž jménem Přemysl? Jsa sběhlý v latinských autorech, oblíbil si Kosmas též jich manii rozpřádati dlouhé řeči do nekonečna o tom, co Dalimil dovedl říci několika slovy. V tyto řeči pro ozdobu vplétá pěkná podobenství o holubicích, jež místo káně zvolily si za krále jestřába, podobně o žabách, jež zvolily hydru. Mimo to i pěkná srovnání, pravě o poslech, kteří provázeli Přemysla, že se naň neosmělili, právě jako holubi na cizího, jenž k nim zalétne; nebo o štěstí, jež stále v kostky hraje kolem svým.

Dalimil proti němu je mnohem stručnější. Nepřidává zbytečná líčení, ale za to protkává řeči moudrými naučeními, z nichž patrna je jeho veliká láska k vlasti. Je jemnější než Kosmas, vyhýbá se hrubým a sprostým scénám. Text jeho je mnohem obsažnější.

Látka obou se v kostře srovnává. Krok měl tři dcery, Libuše vládla, byla pohaněna jedním ze svárlivých zemanů, vybídnuta, aby zvolila si muže a Čechům knížete, poslala posly za svým koněm, jenž dovedl je k orajícímu Přemyslovi. Přemysl pojedl s nimi, zatkl otku do zemi, jež vykvetla, prorokoval z toho o svém rodě a jel s posly, aby zasnoubil se s Libuší; ale kromě hrubě navrženého děj mají oba autoři prvky zvláštní, podstatně do vypravování zasahující, jimiž se verse jich liší.

Kosmasovi schází oběd na železném stole a Dalimilovi zmínka o volech Přemyslových a střevících lýčených. Oba však mají na tyto