jednotlivosti narážky. U Kosmasa Libuše praví, odpovídajíc na pohanu, že proto se jim zdá málo rozuměti, poněvadž nesoudí metlou železnou. U Dalimila, Libuše se o železné metle nezmiňuje, za to však Přemysl, když poslové se ho ptají, proč na železe snídá, praví, že jim poví tak jak Libuše pověděla. Poněvadž o dívku nedbali, že jim bude jeho rod železnou metlou vládnouti. Je tu tedy zřejmá narážka na to, že Libuše zmínila se o těch metlách železných, ačkoliv v řeči její zmínka ta schází. Zároveň učiněn pokus o výklad obědu na železném stole. U Dalimila je oběd ten, či snídaní, podrobně vylíčen, u Kosmasa však passus o železném stole schází. Kosmas zmiňuje se jen o lýčené kabeli, kterou položil prý Přemysl na trávu na místě stolu a na ni ubrus atd. Patrně měl tu zprávu nejistou, neb nepamatoval se dobře na to, co slyšel. Je to znáti z obšírného popisu pole Přemyslova, jeho volů atd., který podává poslům Libuše. Zračí se v té mnohomluvnosti snaha, aby zakryl, že nezná určité znamení, po němž lze Přemysla poznati. Jeho verse je tu rozhodně porušenější než Dalimilova. Podobně je tomu tak i na jiném místě. U Dalimila když poslové přijdou, lituje Přemysl, že Libuše tak spěchala a že ho nenechali doorati. Kdyby byl dooral, bylo by vždy dobře v zemi. Ale tak bude často hlad. Pak z otky prorokuje jen o svém rodě. U Kosmasa však zmatena tato proroctví v jedno. Přemysl z otky vykvetlé prorokuje o svém rodě a praví, kdyby Libuše nebyla tak spěchala, že by bylo kolik potomků, tolik vládců. I toto místo proti Dalimilovi je patrně porušeno. Dalimil má kromě toho dvě podrobnosti, které Kosmovi vůbec scházejí. Když poslové odcházejí, varuje je Libuše, aby se při návratu nešvařili. Kdyby se svářili, po tisíc let by to zemi škodilo. Po druhé pokusil se o výklad jména Stadice. Kůň stanul před Přemyslem a proto prý dědinu onu jmenují Stadice. Zdá se však, že je toto přídavek skladatelův. Dalimilova odchylka, která se v pozdějších zprávách nevyskytá, o pěti lískových větévkách, je bezpochyby uměle udělána, aby věštba Přemyslova lépe se shodovala s historií.

Za to Dalimil nemá několik věcných podrobností Kosinových. Kosmas vypravuje velmi podrobně o volech Přemyslových. Libuše zevrubně je líčí a kromě toho Přemysl, jsa povolán, kázal volům, aby zmizeli. Není pravdě podobno, že Kosmas vymyslil si tuto podrobnost. Odporují tomu dodatky ve zprávách spisovatelů pozdějších. Druhá zpráva týká se střevíců Přemyslových. Kosmas vypravuje, že vzal je sebou na paměť potomkům a Dalimil sám má na to narážku: Poslové přišli, jdouce za koněm, na jednu ulehl,

Tato poznámka, jež pro děj nemá významu, je stopou po tom, co šíře vypravuje Kosmas. Konečně má Kosmas ještě zvláštní, zajímavou po-