pochoutku. Pokud jsou v zásobě škvarky z domácího krmníka, neopomene hospodyně, mastíc hrách neb čočku, zamíchati do nich slušnou dávku tučného přídavku tohoto. Také kyselé okurky, které obratnější kuchařky samy si nakládají buď do octa, buď (a to většinou) jen do vody, přidávajíce koprové nati a višňového listí, jsou k oběma těmto krmím vítaným průvodcem. — Čočka vaří se mimo to se sušenými švestkami, které se zamíchají do ní hned, když se staví na plotnu. Čím jich je více, tím je čočka chutnější.

Z hrachu upravovala se druhdy častěji než nyní pučálka, která jest ostatně posud obecně známa. Hrách se dá močiti do vody, až trochu naboptná; potom se namastí pekáč a na tom se hrách na plotně nebo v troubě usuší a pak opepří. — Pučálku kousávali druhdy za dlouhých večerů zimních, když babičky vyprávěly pohádky; zaměstnávali se tak, aby jim v neosvětlené světnici — (louče u nás tehdy pomalu již mizely) — čas lépe ubíhal.

Zřídka objevovala se na stole v našem kraji vařená bílá řepa a vodnice, ale bylo-li možno, ustrojily hospodyně jedno nebo druhé jídlo přece, aby domácí měli také jinou chuť a překousli si zase něco jiného. Vodnici dováželi sem — a dovážejí tuším posud — na celých vozích k sv. Prokopské pouti do Chotouně, kterouž příležitostí bylo lze nakoupiti jí nejen pro děti, které si pochutnávaly na syrové jako na marcipánu, ale i pro kuchyni; řepu pak přiváželi si sedláci sami, když jezdili do Hlízova pro zelí. Hospodyně vařila řepu z pravidla v neděli v poledne a nechala ji k večeři, protože byla lepší, když se rozestála. Úprava byla jednoduchá. Nakrájená řepa vařila se ve vodě, kterou na ní nechali státi, zapražili dobrou jíškou a okořenili pepřem, častějším hostem jest u nás mrkev, kterou si selky pěstují v zahradách a upravují tak, jak bylo právě při řepě řečeno. Samo o sobě jest to však jídlo „hladové", — teprve kousek skopo-viny dodá mu vydatnosti. V novější době také kedluby v stejné úpravě se vyskytují.

Podobně vařívají také hlávkové zelí, čemuž říkají zelí na sladko.

Ze zelenin, pěstovaných v domácí zahradě nebo koupených od překupníků, kteří ji po vsích na trakaři rozvážejí, upravuje se na počátku léta nejčastěji hlávkový salát. Že platí za lahůdku, lze souditi již z popěvku, kterým jej mládenec slibuje své milé za dárek:

Hlávkový salát připravuje se v kyselé smetaně, řidčeji v octě, nikdy v oleji. Nebývá pak pouze příkrmem, nýbrž i vítanou svačinou nebo večeří.